Levice vs. pravice

Pavel Kohout: Klasický liberalismus vs. současná liberální levice

Pavel Kohout, ekonom, bývalý člen Národní ekonomické rady vlády ČR (NERV), autor několika knih: “Encyclopaedia Britannica definuje liberalismus následovně: „Liberalismus je politická doktrína, která považuje za centrální problém politiky ochranu a rozšiřování svobody jednotlivce. V průběhu 20. století až do současnosti jsme byli svědky procesu, jak se z původního klasického liberalismu stal politický protipól. Kde klasický liberalismus hlásá tři základní práva (právo na život, svobodu a sledování vlastního štěstí), moderní liberalismus jich hlásá desítky. Klasický liberalismus hlásá omezenou roli státu a nízké daně, moderní liberalismus prosazuje silný stát a vysoké daně. Dostali jsme se do situace, kdy označení „liberál“ spíše dnes označuje to, čemu se ještě nedávno říkalo „socialista“.
Zdroj: Česká pozice, Internetový magazín deníku Lidové noviny a serveru Lidovky.cz

Jordan Peterson: Extrémní levice: Rovnost příležitostí vs. rovnost výsledků

Jordan Peterson, kanadský klinický psycholog, kulturní kritik a profesor psychologie na Torontské univerzitě: “Rovnost příležitostí znamená, že žádnému člověku by neměla být odpírána příležitost k pokroku, což je jistě ušlechtilé…Rovnost výsledků je ale něco úplně jiného. Vychází z předpokladu, že jediným spolehlivým měřítkem „rovnosti“ je výsledek – ve vzdělání, ve společnosti, v zaměstnání. Propagátoři ekvity axiomaticky předpokládají, že pokud nejsou všechny pozice na všech úrovních hierarchie ve všech organizacích obsazeny podílem populace, který je přesně stejný jako podíl v obecné populaci, pak tam určitě působí systémové předsudky (rasismus, sexismus, homofobie atd.).. V prvé řadě trpí tato doktrína přílišným zjednodušováním typickým pro ideology: že velmi složitý jev se dá dostatečné vysvětlit jedinou příčinou (předsudkem) …Zatřetí, tuto doktrínu prosazují jednotlivci, kteří z hypotézy, že Západ je utlačovatelský patriarchát, učinili neotřesitelný axiom a zuby nehty bojují proti každé myšlence, která by tento absolutní ‚článek víry‘ mohla ohrozit – bez ohledu na to, jak absurdní se nevyhnutelně stávají jejich argumenty na podporu této víry.” Celý článek zde.
Zdroj: Webové stránky Jordana Petersona, překlad BezCenzury.org

Jiří Weigl: Idea rovnosti doprovázená koncepcí lidských práv vytvářejí představu nárokovosti

Jiří Weigl, ekonom, v letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, od ledna 2009 člen Národní ekonomické rady vlády (NERV): “Idea rovnosti doprovázená koncepcí lidských práv vytvářejí představu nárokovosti, ať se již jedná o materiální blahobyt či společenské postavení jednotlivce. Nikoliv odpovědnost každého za život svůj, své rodiny a své země, ale nárok, natažená ruka vůči – státu…pouze stát je schopen garantovat nároky plynoucí z neustále bobtnajících „lidských práv“ a zajistit v jejich duchu „rovnost“ mezi lidmi. Ideál rovnosti lidí ve společnosti je v praxi neuskutečnitelný. Vždy bude existovat rozpor plynoucí z rozdílů mezi vládnoucími a ovládanými, bohatými a chudými, mladými a starými, mezi muži a ženami. Nerovnost ve výsledku lidské činnosti je neodstranitelná, nerovnost v příležitostech je pouze částečně omezitelná, ale vždy bude reálně existovat. Takový stav je přirozený a do značné míry může být považován z meritokratického hlediska za spravedlivý. Z hlediska zbožštěné rovnosti je však nepřijatelný.”
Zdroj: Neviditelny pes, ve spolupráci se serverem LIDOVKY.CZ

Roman Joch: Co je vlastně konzervatismus?

Roman Joch, publicista, politický komentátor, překladatel a ředitel Občanského institutu: “Hlavní znaky současného konzervatismu: Obhajobu svobodné západní společnosti, jak se historicky ustavila, proti totalitářům a utopistům. Obhajobu člověka coby svobodné a odpovědné bytosti, tedy nižší daně pro občany, vyšší tresty pro zločince, práva jednotlivců a nikoli skupin, odpor vůči rovnostářství a snaze státní mocí nivelizovat společnost (např. dekretovat mužům a ženám, jaké mají být jejich povinnosti v rodině). A samozřejmě obhajobu morálních a kulturních předpokladů svobodné společnosti, především instituce tradiční rodiny, elementární slušnosti, soukromí a dekora.
Zdroj: Konzeravtivninoviny.cz, dále doporučujeme články:
Liberalismus tehdy a nyní
Evropský liberalismus – přímá cesta k socialismu
Kdo je konzervativní a jak být konzervativcem?
Evropský liberalismus – přímá cesta k socialismu

Benjamin Kuras: Konzervativci čili pravice vs. liberálové, čili levice

Benjamin Kuras, spisovatel, novinář a bývalý pracovník české redakce BBC:  “Blížící se civilizační pád poznáme podle rostoucího počtu občanů závisejících ekonomicky na státě a ponechávajících státu odpovědnost za své životy. A taky podle toho, že politici, kteří na to upozorňují a chtěli by občany k osobní odpovědnosti vrátit (konzervativci čili pravice), prohrávají volby s těmi, kteří občanům slibují ještě větší pohodu na státní útraty (liberálové, čili levice). Tak postupně konzervativní politici ze soutěže vypadávají, nebo se „liberalizují“, chtějí-li se v politice udržet. Čili stávají se z nich liberálové ponechávající si jen konzervativní nálepky, z nostalgie a sebeklamu. Ze známých kdysi konzervativních stran nejvíc zlevicověla německá křesťanská demokracie, pro niž se slovo „pravice“ stalo, jako pro většinu Němců, nadávkou a synonymem nacismu (který však, jak víme, byl levicový).
Zdroj: Neviditelnypes.cz

Jiří Weigl: Zbožštění rovnosti vede k antidiskriminační kampani dělící lidi do skupin podle absurdních kolektivních identit

Jiří Weigl, ekonom, v letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, od ledna 2009 člen Národní ekonomické rady vlády (NERV): “Ideál rovnosti lidí ve společnosti je v praxi neuskutečnitelný. Vždy bude existovat rozpor plynoucí z rozdílů mezi vládnoucími a ovládanými, bohatými a chudými, mladými a starými, mezi muži a ženami. Nerovnost ve výsledku lidské činnosti je neodstranitelná, nerovnost v příležitostech je pouze částečně omezitelná, ale vždy bude reálně existovat. Takový stav je přirozený a do značné míry může být považován z meritokratického hlediska za spravedlivý. Z hlediska zbožštěné rovnosti je však nepřijatelný. To má mnohostranné důsledky. Na jedné straně je moderní společnost lapena do pasti nekonečné antidiskriminační kampaně dělící lidi do skupin podle nejrůznějších absurdních kolektivních identit, politické korektnosti a feministického a genderového šílenství.
Zdroj: Neviditelny pes, ve spolupráci se serverem LIDOVKY.CZ

PragerU: Je fašismus levicová nebo pravicová ideologie?

Zdroj: PragerU, překlad titulků zde

Jak levicoví liberálové ničí západní kulturu

John Hawkins: “Bývaly doby, kdy jsme byli (americkým) národem, který prosazoval svobodu, odpovědnost, slušnost, vlastenectví a pracovitost. Někteří z nás v tyto hodnoty stále věří, ale kvůli liberalismu prosákly do naší kultury hodnoty mnohem destruktivnější – jako toxický odpad. Existuje mnoho způsobů, jimiž liberálové degradovali naši kulturu, tyto jsou ale nejhorší. Politizace veškerého života: Chcete se podívat na fotbal? Hráči protestují proti vlajce. Pustíte si slavnostní předávání cen v Hollywoodu? Herci tam vytahují politická prohlášení. Chcete si v klidu odskočit? To musíme napřed vědět, jestli vám nevadí, že se tam potkáte s někým, kdo má dnes pocit opačného pohlaví. Jste jen obyčejný člověk, který chce říct pikantní nebo provokativní vtip, co nedávno slyšel? Buďte opatrní.
Zdroj: Townhall.com , překlad celého článku zde

Marian Kechlibar: Identitární politika – kdo je větší oběť a kdo je větší utlačovatel

Marian Kechlibar, matematik a bloger: “Boj levice s pravicí je jenom jedním z mnoha bojů, které v politické aréně probíhají. Dalším a minimálně stejně důležitým bojem je boj o dominanci uvnitř skupiny samotné, a to je přesně ten boj, který se zavedením soutěže o to, kdo je větší oběť a kdo je větší utlačovatel, změnil v peklo. Nikdo totiž nedokáže stanovit nějaký všeobecně přijatelný žebříček ukřivděných a ještě ukřivděnějších menšin, i když pokusy v tomhle směru byly. Navíc je dost jednoduché, zejména v oblasti genderu, si podle potřeby zkonstruovat menšinu novou, ještě menší a utlačovanější, tudíž ctnostnější a s větším nárokem na politické bonusy. A s vrškem pyramidy je spojen politický vliv, prostor v médiích, granty, dobrá pracovní místa v průmyslu diverzity, čili velmi žádoucí cíle.”
Zdroj: Kechlibar.net

Ben Shapiro: Identitární politika a Intersekcionalita

Ben Shapiro pro PragerU: “Intersekcionalita je forma “politiky identit,” dle které závisí hodnota vašeho názoru na počtu skupin obětí, do kterých spadáte. Na nejnižší příčce je osoba, jež každý rád nenávidí – hetero bílý muž. A kdo je nahoře? No, to je těžké říct, protože nové skupiny si nárokují status oběti každou chvíli. Nelze s tím držet krok. Takže, jak tato intersekcionalita funguje? Asi takhle: Řekněme, že jste homosexuální bílá žena. Váš názor je důležitý, ale méně než černé homosexuální ženy. Proč? Protože zatímco všechny ženy jsou utlačovány patriarchátem a všichni homosexuálové jsou utlačováni heterosexuální většinou, černí mají status oběti, který běloši zjevně nemají. Samozřejmě, status oběti gay černé ženy je nižší než u černé trans ženy, který je zase nižší než černé muslimské trans ženy, a tak dále. Čím více členství můžete uplatnit v “utlačovaných” skupinách, tím více křivd, a tím výše se řadíte… Tím, že se zaměřuje na místa, kde se různé identity obětí protínají, intersekcionalita tvoří jednotné “nás” proti “nim”: oběti, které společně bojují proti utlačovatelům, těm strašlivým, bílým hetero-mužům. ” Celý článek zde.
Zdroj: konzervativní think-tank PragerU.com