Překlad titulků: “Je to fašoun!” Tohle je po desetiletí oblíbená nálepka od levičáků, mířená na pravičáky. Každý republikánský prezident – a vlastně každý Republikán – od sedmdesátých let byl nazván fašistou; dnes ještě více než dříve. Tahle nálepka je založená na předpokladu, že fašismus je součást politické pravice. Levice to říká a někteří samozvaní bílí supremacisté a neonacisté tuto nálepku přijali. Mají ale pravdu? Pro zodpovězení této otázky se musíme zeptat co fašismus doopravdy znamená. Jaká ideologie leží pod jeho povrchem? Kde se vlastně vzal? Tyto otázky není snadné zodpovědět. Známe jméno filozofa kapitalismu: Adam Smith. Známe jméno filozofa marxismu: Karl Marx. Kdo byl ale filozofem fašismu? Ano, nevíte to. Nemusíte se stydět. Neví to skoro nikdo. Ne proto, že by neexistoval, ale proto, že historici, z nichž většina je levicová, jej museli vymazat z historie, aby se vyhnuli konfrontaci s tím, v co fašisté skutečně věří. Představím vám ho. Jeho jméno je Giovanni Gentile. Narozen roku 1875, byl jedním z nejvlivnějších filozofů na světě v první polovině dvacátého století. Gentile věřil, že existují dva “diametrálně odlišné” typy demokracie. Jedním je liberální demokracie, jako ta ve Spojených státech, kterou Gentile odmítal jako individualistickou – příliš zaměřenou na svobodu a osobní práva – a tedy sobeckou. Druhý typ, ten který Gentile doporučoval, je “skutečná demokracie”, ve které se jednotlivci dobrovolně podřizují státu. Stejně jako jeho filozofický mentor, Karl Marx, chtěl Gentile vytvořit komunitu, která připomínala rodinu, komunitu ve které “jsme v tom všichni společně”. Je jasné, co je na tomto nápadu přitažlivé. Vskutku to zůstává běžným tématem v levicové rétorice. Například na konventu Demokratické strany v roce 1984 guvernér New Yorku, Mario Cuomo, připodobnil Ameriku k rozšířené rodině, kde se skrze vládu všichni lidé o sebe navzájem starají. Nic se nezměnilo. O třicet let později v roce 2012 bylo sloganem konventu Demokratické strany: “Vláda je jediná věc, do které všichni patříme”. To už rovnou mohli citovat Gentileho. Pamatujte, Gentile byl mužem levice. Byl to přesvědčený socialista. Pro Gentileho byl fašismus formou socialismu, se kterou se dá nejlépe pracovat. Zatímco Marxův socialismus mobilizuje lid na základě tříd, fašismus mobilizuje lid tím, že zdůrazňuje jejich národní identitu a jejich třídu. Fašisté jsou socialisté s národní identitou. Němečtí fašisté z třicátých let se nazývali nacisté – víceméně zkratka termínu “národní socialista”. Pro Gentileho, všechny soukromé činy mají sloužit veřejnosti, není žádného rozdílu mezi soukromým zájmem a veřejným zájmem. Když to správně pochopíte, ty dva zájmy jsou zcela identické. A kdo je administrativní rukou společnosti? Nikdo jiný než stát. Z čehož plyne, že podřídit se společnosti znamená podřídit se státu, ne pouze v ekonomické oblasti, ale ve všech oblastech. A protože vše je politické, stát může všem diktovat, co si mají myslet a říkat. Byl to další Ital, Benito Mussolini, fašistický diktátor Itálie v letech 1922 až 1943, kdo proměnil Gentileho slova v činy. Ve své eseji „Dottrina del Fascismo“, jednoho z manifestů raného fašismu, Mussolini napsal: “Vše je stát a nic lidského neexistuje a nemá hodnotu mimo stát”, čímž pouze parafrázoval Gentileho. Tento italský filozof je nyní ztracen v neznámu, ale jeho filozofie nikdy nebyla relevantnější, protože se úzce shoduje s filozofií moderní levice. Gentileho práce přímo promlouvá k progresivistům, kteří bojují za centralizovaný stát. Zde v Americe, levice dokázala nesmírně rozšířit kontrolu státu nad soukromým sektorem, od zdravotní péče k bankovnictví, od vzdělání po energetiku. Tento státem řízený kapitalismus je přesně to, co němečtí a italští fašisté implementovali ve třicátých letech. Levičáci se nemohou přihlásit ke svému muži, Gentilemu, protože by to narušilo jejich snahu o spojení konzervatismu s fašismem. Konzervatismus chce malou vládu, aby mohla vzkvétat osobní svoboda. Levice, jako Gentile, chce pravý opak: aby všechny zdroje jednotlivců a průmyslu sloužily centralizovanému státu. Přihlásit se ke Gentilemu znamená přihlásit se k tomu, že fašismus v sobě nese hlubokou příbuznost k ideologii současné levice, a proto stoupenci levice budou držet Gentileho tam, kam ho dostali: mrtvého, pohřbeného a zapomenutého. Měli bychom si jej ale pamatovat, nebo nás duch fašismu bude pronásledovat i nadále.
Jmenuji se Dinesh D’Souza, pro Univerzitu Prager.
Zdroj: PragerU.com
Podpořte PragerU zde
Překlad: BezCenzury.org