Jsme skupinou lidí z různých oblastí života, kterou spojuje láska ke svobodě. Znepokojuje nás snaha nové levice zavádět cenzuru na téma imigrace, islamizace, multikulturalismu, genderové ideologie apod. a označovat kritiky za nenávistné xenofóby a rasisty, což znemožňuje jakoukoliv svobodnou diskusi.
Většina lidí v roce 1989 vzhlížela k Západu jako symbolu svobody. Málokdo si však tenkrát uvědomoval, že zatímco jsme my vzhlíželi k Západu, západní elity se zhlédly v neomarxismu známém jako levicový liberalismus či nová progresivní levice. Pro staré marxisty byl nepřítelem kapitalismus, pro nové marxisty se stala nepřítelem celá západní civilizace a její instituce (rodina, náboženství, státní instituce apod.), které dle neomarxistů znemožnily naplnění marxistických cílů, a proto se rozhodli západní společnost demontovat. Dlouhým pochodem institucemi během 2.poloviny 20.století neomarxisté postupně obsadili rozhodující posty v politice, školství, umění, filmu, divadle a médiích a jali se zničit vše, co drží západní společnost pohromadě pomocí:
- kritické teorie (odmítnutí vlastní kultury a přijetí jiných kultur),
- feminismu a podpory homosexuálních sňatků (rozložení rodiny jako základní společenské jednotky),
- genderové ideologie (změna základní lidské identity),
- environmentalismu (omezování individuálních svobod za záchranu planety),
- multikulturalismu a masové migrace (demontáž národních států, které jsou překážkou internacionalismu a globalismu)
- a politické korektnosti, která nedovoluje o těchto tématech svobodně diskutovat.
Sociolog, filozof a publicista Jan Keller popisuje neomaxismus následovně:„Podle jejich představ nepřipravilo člověka o jeho původní nevinnost zdaleka jen soukromé vlastnictví. O svobodu ho připravily rukou společnou a nerozdílnou všechny instituce, které si v rámci své civilizace vybudoval…Každá autorita, ať už se jedná o hlavu rodiny, učitele, anebo zástupce státní moci, je pro ně příliš utlačivá. Výkon autority brání tomu, aby se mohly volně realizovat tužby, jež člověka naplňují. Realizace těchto tužeb zcela bez hranic je pro neomarxisty výrazem skutečné svobody…Svoboda opět rozkvete teprve tehdy, jestliže odhalíme utlačivost těchto institucí a dosáhneme jejich definitivního zrušení.“
Není dne, kdy by progresivní levice necenzurovala konzervativně smýšlející jedince, kteří usilují o zachování západní civilizace, jež dala světu nejvíce svobodnou a tolerantní společnost. Oproti tomu utopické rovnostářské koncepty o světe bez národů, bez hranic, bez genderu – o světě který nikdy neexistoval – jsou nyní považovány za normu. Pokud se odchýlíte od povoleného vzorce myšlení, sociální média vám zruší účet, google vám sníží ranking či zakáže reklamu, platební společnosti vám znemožní přijímat platby, v horším případě vás vyhodí z práce, nebo třeba z kina, znemožní vám příjem z reklamy na youtube, policie vás vezme do vazby za použití špatného zájmena u trans osoby, mainstreamová média vás veřejně popraví nespočtem článků o tom, jaký jste rasista např. za kritiku nenávistné ideologie islámu (i když náboženství není rasa), takže vás nikdo nebude zvát k diskusi, protože s rasisty a xenofóby se nediskutuje. Cejch rasisty a xenofóba pak poslouží k tomu, aby se vás ozbrojená složka nové levice – hnutí Antifa – pokusila zlikvidovat i fyzicky.
Neomarxisté se poučili z chyb marxistů a místo násilného převratu zvolili několik desetiletí trvající převýchovu společnosti, což znesnadňuje identifikaci nového režimu jako režimu totalitního. Slovy filozofa Jiřího Fuchse:
„Jsou zřejmě dva hlavní důvody, pro které lidé většinou nedokážou rozpoznat totalitní povahu současné ideologie Západu. Jedním z nich je rétoricky působivá a mediálně fixovaná sebechvála, v níž je současný Západ líčen jako když ne přímo pravý ráj humanity, tedy jako nejvyšší stupeň jejího vývoje. Druhý důvod už taky známe. Je jím chronická povrchnost v chápání pojmu totality…Jenže právě současný způsob uskutečňování realizace totalitní ideologie se vyznačuje nenápadností, která její identifikaci ztěžuje. Pro tuto nenápadnost je bruselský režim charakterizován jako plíživá, měkká totalita.“
Jen ve „svobodné soutěži ideí“ mohou zvítězit ty nejlepší myšlenky, a proto není náhodou, že to byla právě svobodná diskuse, která dala světu nejvíce tolerantní, svobodnou a inovativní západní společnost. Neomarxističtí stoupenci nové levice z řad médii, politiků a akademiků ovládající celý informační prostor však často vnímají odlišný názor jako nenávist (hate speech), jejíž nositele je třeba eliminovat, což je popřením základních principů svobodné společnosti.
Citát prezidenta Václava Klause:
„Demokracie je vládou většiny, liberální demokracie je vládou menšin. Její prosazování a obhajobu považujeme za „začátek konce“ moderního liberálního světa. Pojem liberální demokracie je eufemisticky znějící zástěrkou pro velmi netolerantní nadvládu levicových progresivistů nad celou společností“.
Nelze podceňovat totalitní charakter současného neomarxistického režimu, kterému eufemisticky nazýváme „liberální demokracie“. Teprve když si spojíte následující fakta dohromady, pochopíte závažnost situace, kdy lidé žijí v iluzi demokracie, která je však vytunelována:
- přenesení zákonodárné moci na nikým nevolené úředníky v Bruselu: více než 50% českých zákonů vychází z pera nikým nevolených úředníků, kteří k nám „dovážejí“ neomarxistickou ideologii v podobě zavádění multikulturalismu, genderismu, environmentalismu apod.
- provádění a dohlížení nad neomarxistickou agendou přechází na nikým nevolené neziskové organizace placené z peněz daňových poplatníku, proti nimž je tato agenda namířena;
- pouze narůstající státní aparát chrlící další a další omezení může garantovat zavádění a kontrolu nad zvláštními právy neustále se zvyšujícímu počtu sebe definovaných menšin;
- z toho vyplývá stále větší omezování individuálních lidských práv ve prospěch privilegovaných menšin (viz příklady výše);
- ačkoliv v přírodě nenalezneme dva identické organismy, nová levice je posedlá stejností / rovností, kterou v praxi však nelze docílit, což vede k antidiskriminačním kampaním dělící lidi do skupin podle nejrůznějších absurdních kolektivních identit (tyto skupiny se vymezují nejenom proti většině, ale bojují i mezi sebou o to, kdo je nejvíce utlačovaný, tudíž ctnostnější a s větším nárokem na politické bonusy a granty);
- když progresivní levice nemůže se svojí extrémní levicovou politikou uspět ve volbách, dováží si miliony migrantů, kterým za hlas ve volbách slíbí občanství, sociální dávky, status chráněné menšiny apod;
- s přílivem desítek milionů převážně muslimských migrantů dochází k postupnému zavádění islámského práva šaría do společnosti, vzniku no-go zón a paralelních společností, což je doprovázeno terorem vůči původním obyvatelům;
- dvojí metr pro privilegované menšiny a většinu: trestná činnost jedinců přináležících k privilegovaným menšinám je zamlčována a omlouvána, zatímco kritika tohoto jevu ze strany většiny je kriminalizována;
- krize hodnot západní společnosti: díky postmodernismu, kulturnímu relativismu a multikulturalismu jsou lidé na Západě vedeni k odmítnutí vlastní kultury (jako utlačivé) a přijetí jiných kultur. Toto hodnotové vakuum stále více vyplňuje agresivní islámská ideologie;
- výsledkem je atomizovaná a rozklížená společnost, která se může jen těžko bránit dalším nařízením nikým nevolených úředníků z Bruselu, represím vůči domorodému obyvatelstvu ze strany narůstající státní moci a postupné islamizaci. Pravý opak rovnostářské společnosti, o které sní levicoví progresivisté. Kde udělali soudruzi opět chybu?
Slovy Tomáše Břicháčka:
„Antidiskriminační kampaň…Vytváří prostor pro aktivismus a exhibicionismus progresivistických soudců, dozorových úředníků, ombudsmanů apod. Výsledkem mohou být vtíravé zásahy do soukromí a soukromoprávních vztahů, porušování svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání, šikanování lidí ze strany státní moci, právní nejistota, zpochybnění práva na spravedlivý proces, dotěrné kampaně i hysterické štvanice. Ve společnosti vzniká klima honu na čarodějnice.” JUDr. PhDr. Tomáš Břicháček, Ph.D., právník se specializací na právo Evropské unie
Copak jsme se ani po 41 letech komunistické diktatury nepoučili, že ochrana kolektivních práv privilegované menšiny nutně znamená porušování individuálních lidských práv, jež jsou jedinou garancí svobodné společnosti? Postupně přecházíme od diktatury proletariátu k diktatuře menšin.
Ochrana individuálních lidských práv v sobě zahrnuje i ochranu práv jednotlivců z řad menšin. Naopak to však nefunguje: ochrana skupinových práv privilegovaných menšin vždy vedla k porušování individuálních lidských práv a v konečném důsledku k diktatuře.
Rozhodli jsme se proto usnadnit čtenářům hlubší pochopení dnešní plíživé a měkké neomarxistické totality, která k nám přichází ze Západu. Přinášíme vám tématicky řazené články od známých autorit podle kategorií: Liberální demokracií k totalitě, Svoboda slova v ohrožení, Demokratický deficit EU, Neomarxismus: Jak zničit západní civilizaci , Genderismus, Klimatismus apod (viz menu vlevo). Díky tomu můžete během krátké doby pochopit současné ismy, které negativně ovlivňují naši společnost. Pouze informovaní občané mohou dělat zodpovědná rozhodnutí ve volbách.
Dále překládáme zajímavé články a analýzy ze zahraničních médii
a pořádáme informační kampaně pro občany, kterých se můžete účastnit a aktivně se tak podílet na ochraně západní civilizace před plíživou neomarxistickou diktaturou.
„Vše, co je pro vítězství zla nezbytné, je to, že dobří lidé nic neudělají.“ Edmund Burke
Viktor Svoboda