Neomarxismus: Jak zničit západní civilizaci

“Neomarxistická levice odmítá celou západní civilizaci a její instituce. Chtějí deregulovat úplně všechno: vztahy v rodině a mezi pohlavími, poslání výchovy a vzdělávání, autoritu státu, úctu ke kořenům a závaznost kulturního dědictví. Až všechno rozmontují, dekonstruují, učiní nefunkčním a dokonale rozloží, vykvete prý na ruinách naší civilizace skutečná svoboda pro každého. Naivně předpokládá, že až společnost dokonale rozložíme, nezbude v ní nic než čistá svoboda. Málokdy byly rozklad a zkáza obhajovány tak vznešenými slovy.” Profesor Jan Keller, Neviditelny pes

Jiří Fuchs: Neomarxismus: Útok na rodinu, jádro společnosti

Jiří Fuchs, filozof, šéfredaktor Distance, lektor Academia Bohemica, spolupracovník Občanského institutu, autor sedmisvazkové řady FILOSOFIE: “Bruselská politika je evidentně určována neomarxistickou ideologií, která od šedesátých let ovládla celý Západ a která se projevuje v různých formách a variantách, jakými jsou multikulturalismus, genderový feminismus, nadprodukce lidských práv, juvenilní justice či politická korektnost…Vnucování pseudomorálky neomezenou politickou mocí pro nelidské ideologické cíle je patrné i v prosazování revolučních vymožeností radikálních feministek. Ty mají na starosti destrukci západních hodnot zevnitř. Čím jsou přistěhovalci pro multikulturalisty, tím jsou sexuální menšiny pro genderovou ideologii radikálních feministek. Za jejich pokryteckou rétorikou o nápravě křivd na homosexuálech se skrývá útok na jádro společnosti – na rodinu. V ní se především udržovaly a předávaly tradiční hodnoty a vzorce chování. Bylo nutné ji tedy zrelativizovat a odhalit ji jako zdroj fašismu.”
Zdroj: Distance.cz, knihy Jiřího Fuchse ke koupi zde

Jiří Weiigl: Tři pilíře pokrokářství: masová migrace, genderová ideologie a klimatický alarmismus

Jiří Weigl, ekonom, v letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, od ledna 2009 člen Národní ekonomické rady vlády (NERV): “Tak jako starý marxismus-leninismus měl své pověstné tři součásti, moderní pokrokářství rovněž stojí na třech pilířích – je to masová migrace, genderová ideologie a klimatický alarmismus. Podpora masové migrace představuje zásadní útok na národní státy, které jsou překážkou progresivistického internacionalismu a globalismu, feminismus a podpora homosexuálních sňatků mají oslabit a rozložit rodinu, jako základní společenskou jednotku, a transgenderová ideologie má za cíl změnit základní lidskou identitu tak, jak na ní svět dosud stál…Vše, co narušuje, rozbíjí a rozkládá tradiční západní společnost a její instituce, je podporováno. Např. muslimská migrace a islám jsou podporovány, protože jsou tradiční západní původně křesťanské společnosti cizorodé, neintegrují se do ní a existencí paralelních společenských struktur jí rozbíjejí.”
Zdroj: Neviditelny pes, ve spolupráci se serverem LIDOVKY.CZ

Evropa ve smrtelném sevření multikulturalismu a islámu

Pavel Fendek, analytik slovenského Inštitútu národnej politiky, autor knihy Soumrak evropské civilizace a Evropa ve smrtelném sevření multikulturalismu a islámu: “Neomarxisty jsou všichni, kdo se hlásí k ideám kulturního marxismu Frankfurtské školy a rasistické ideologie multikulturalismu. Základní postulát zastávaný Frankfurtskou školou staví na premise, že pozitivní postoje Evropanů vůči vlastní církvi, rodině, komunitě, národu a rase znamená negativní postoj vůči lidem jiných náboženství, společností, národů a ras. Pokud v této ideologické konstrukci dosadíme místo Evropanů příslušníky jiných ras a kultur, tak tato premisa samozřejmě neplatí. Právě tím je dokázána nevědeckost a účelovost této ideologie: pro Evropany platí, pro ne-Evropany neplatí.”
Zdroj: Parlamentnilisty.cz a Svobodny-svet.cz, koupit knihu zde.

Neomarxisté a neokonzervativci – dvě chapadla nové aristokracie

Martin Bejvl: “Nová aristokracie se dělí na dvě odnože, a to na neomarxisty a neokonzervativce. Neomarxistickou odnož tvoří v prvé řadě ředitelé státních úřadů a neomarxistická ideologie slouží ke zvyšování jejich moci a jejich rozpočtů. Neokonzervativní odnož tvoří hlavně korporátní manažeři a akcionáři. Neokonzervativní ideologie slouží ke zvyšování jejich moci a bohatství. Tyto dvě odnože žijí ve vzájemné symbióze. Symbióza spočívá v tom, že státní úřady vyprodukují regulace na likvidaci drobných a středních firem, takže korporace pak budou mít zaručený monopol ve výrobě a obchodu. Symbióza je nejlépe vidět v Poslanecké sněmovně, kde neomarxistická levice prosazuje regulace na likvidaci drobných a středních firem, zatímco neokonzervativní pravice prosazuje investiční pobídky pro korporace a nikoliv úlevy pro drobné a střední firmy. Dá se říci, že neomarxisté a neokonzervativci jsou něco jako dvě paže téhož ďábla.”
Zdroj: Parlamentnilisty.cz

Pomalá sebevražda západní civilizace (1)

Benjamin Kuras, spisovatel, novinář a bývalý pracovník české redakce BBC: “Těchto zbraní už několik desetiletí používá marxismem odchovaná západní politická a intelektuální elita, včetně částí duchovenstva, k oslabení a zmalátnění společnosti, usnadňujícímu její ovládání. Činí tak z nenávisti k západním tradicím, demokracii, kapitalismu a osobní svobodě, kterou jí vštípily tři generace neomarxistických filozofů s filosofíí dekonstrukce, …Její směsicí náboženských vyznání se staly – ve výčtu anglické novinářky Melanie Phillips – „antikapitalismus, antimperialismus, utilitarismus, feminismus, genderismus, multikulturalismus a environmentalismus“. Jejich společným cílem je svrhnout zavedený řád Západu „ideologií překrucující fakta a potlačující rozum a nezávislé myšlení – a tudíž i svobodu, protože rozum a svoboda jsou nerozluční spojenci“.
Zdroj: Neviditelny pes

Frankfurtská škola a její historický vývoj

Roman Pražák, bloger: “Komunisté a marxisté byli naprosto přesvědčeni, že v případě (1.světové) války dělníci spíše povstanou a vzbouří se proti svým vládcům, než aby bojovali proti dělníkům sousedních národů. Nic z toho se však neuskutečnilo. Jak to, že se Marx tak mýlil? Dva Marxovi žáci-Lukács a Gramsci našli své vysvětlení. Kapitalismus dělníky nezbídačil. Jejich osud se ve skutečnosti zlepšil a revolučně nepovstali proto, že jejich duše byly po dva tisíce let syceny křesťanstvím, které je oslepilo v jejich opravdových třídních zájmech. Dokud křesťanství a západní kultura nebudou vykořeněny z duše západního člověka, marxismus se nemůže zakořenit a dělníci budou revoluci zrazovat.”
Zdroj: Blog na iDnes.cz

Neomarxismus: Útok na pilíře řádu lidské společnosti: Náboženství, rodina a stát

Michal Semín, český novinář, překladatel, spisovatel, bývalý ředitel Občanského institutu a současný ředitel Institutu svatého Josefa, předsedou Akce D.O.S.T.: “Podíváme-li se na první roky leninského bolševismu v Rusku, co vidíme? Frontální, systematický útok na pilíře řádu v lidské společnosti – náboženství, rodinu a stát. Neomarxisti míří s malými taktickými odchylkami do stejných terčů. Na místo Boha kult humanity, místo přirozené rodiny genderově dezorientovanou domácnost a místo jazykem, tradicemi i hranicemi vymezeného státu kosmopolitní, odnárodněný internacionalismus. Když se ptáme, kdo vlastně zvítězil ve studené válce Západu se Sovětským svazem, musíme hořce komentovat, že právě vámi zmíněný neomarxismus.”
Zdroj: ParlametniListy.cz

Nová levice: Diktatura ve prospěch menšin

Profesor Jan Keller, sociolog, filozof, publicista, v letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu: “Neomarxistická levice odmítá celou západní civilizaci a její instituce. Chtějí deregulovat úplně všechno: vztahy v rodině a mezi pohlavími, poslání výchovy a vzdělávání, autoritu státu, úctu ke kořenům a závaznost kulturního dědictví. Až všechno rozmontují, dekonstruují, učiní nefunkčním a dokonale rozloží, vykvete prý na ruinách naší civilizace skutečná svoboda pro každého. Naivně předpokládá, že až společnost dokonale rozložíme, nezbude v ní nic než čistá svoboda. Málokdy byly rozklad a zkáza obhajovány tak vznešenými slovy. Velkou roli při rekonstrukci společnosti má sehrát stát. V podstatě má nastolit přechodnou diktaturu, která povede k absolutně svobodné společnosti.”
Zdroj: Neviditelny pes, ve spolupráci se serverem LIDOVKY.CZ

Neomarxismus a kulturní válka

Benjamin Kuras, spisovatel, novinář a bývalý pracovník české redakce BBC: “Studentská unie Londýnské fakulty orientalistiky a afrikanistiky žádá odstranění bílých filosofů z učebních osnov, neboť fakulta by měla studovat jen filosofy africké a asijské, v rámci „dekolonizace“ fakulty. Londýnský Institut psychiatrie, psychologie a neurologie odstraňuje portréty dřívějších učitelů a vědců, neboť přítomnost bílých fousatců na stěnách „by mohla ponižovat studenty z etnických menšin“. Studenti americké Stanford University šestinásobnou většinou přehlasovávají návrh studentského časopisu, aby se po 35 letech znovu zavedl kdysi populární kurs dějin západní civilizace. Takové studium totiž „vyzdvihuje bělošskou nadřazenost, kapitalismus a kolonialismus. Studenti anglistiky na Yale University žádají „dekolonizaci“ literárních studií zrušením výuky „bílých“ autorů jako Chaucer, Milton, Byron nebo Shakespeare. „Jsme svědky všestranného útoku na naši kulturu ze strany našich vlastních elit,“ komentoval to list New Jersey News.”
Zdroj: Blog na Aktualne.cz

Herbert Marcuse: Kdo sehraje roli nového proletariátu, který svrhne západní kulturu?

Další významný představitel Frankfurtské školy, Herbert Marcuse odpověděl na otázku, kdo že sehraje roli proletariátu v nastávající kulturní revoluci, když dělnická třída selhala. Marcuseovými kandidáty byli radikální mládež, feministky, černošští bojovníci, homosexuálové, odcizení, asociálové, revolucionáři třetího světa, všechny rozhněvané hlasy pronásledovaných „obětí“ Západu. Toto byl nový proletariát, který měl svrhnout západní kulturu. Gramsci mezi „utlačované“, potenciální nové členy jeho revoluce, zahrnul všechny „skupiny, jež stojí v dějinách na okraji dění (…), nejen ekonomicky utlačované, ale také ženy, rasové menšiny a mnoho “zločinců”.
Zdroj: knihy Herberta Marcuse

Antonio Gramsci: Dlouhý pochod institucemi

Antonio Gramsci, Marxův žák a italský komunista, revidoval učení Marxe, když tvrdil, že marxisté musejí na Západě spíše nejprve změnit kulturu, protože poté jim moc spadne do klína jako zralé ovoce, než se chopit moci a zavést kulturní revoluci shora. Změna kultury však vyžaduje „dlouhý pochod institucemi“ – uměním, filmem, divadlem, školami, vysokými školami, semináři, novinami, časopisy a novým elektrickým médiem, rádiem. Jedna za druhou musí být dobyta, proměněna a zpolitizována v revoluční agenturu. Poté by měl být lid pozvolna vzděláván k tomu, aby revoluci pochopil a dokonce uvítal.
Zdroj: Sešity z vězení

Herbert Marcuse: Kritická teorie: Západní společnost jako nositel rasismu, fašismu a nacismu

Hebert Marcuse, zakladatel Frankfurtské školy na Columbia University v New Yorku a ideový otec tzv. kritické teorie. V rámci kritické teorie se neustále opakuje, že západní společnosti jsou v dějinách největšími nositeli rasismu, sexismu, nativismu, xenofobie, homofobie, antisemitismu, fašismu a nacismu. V rámci kritické teorie se tvrdí, že zločiny Západu vycházejí z charakteru Západu, jak ho utvářelo křesťanství. Kritická teorie v konečném důsledku vyvolává „kulturní pesimismus“, pocit odcizení, beznaděje a zoufalství, za něhož lidé, přestože žijí v blahobytu a svobodě, pohlížejí na svou společnost a vlast jako na utlačující a nehodnou loajality a lásky. Noví marxisté pokládají kulturní pesimismus za nutný předpoklad revoluční změny.
Zdroj: Patrick J. Buchanan, autor knihy Smrt Západu

Theodor W. Adorno: Tradiční rodina jako základ fašismu

Nejvlivnější knihou, kterou kdy Frankfurtská škola vydala, je The Authoritarian Personality (Autoritativní osobnost). V tomto oltářním obraze Frankfurtské školy nahrazuje kulturní determinismus ekonomický determinismus Karla Marxe. Je-li rodina hluboce křesťanská a kapitalistická a ovládaná otcem, dá se očekávat, že se z dětí stanou rasisté a fašisté. Když Adorno objevil pravý základ fašismu v patriarchálních rodinách, identifikoval nyní jeho přirozené prostředí – tradiční kulturu. Tyto ideje si levice zvnitřnila. V polovině šedesátých let 20. století byli konzervativci, kteří kritizovali revoluci v univerzitních campech a kteří proti ní vystupovali, běžně označováni za „fašisty“.
Zdroj: kniha The Authoritarian Personality

Herbert Marcuse: Represivní tolerance: „Netolerance k hnutím pravice a toleranci k hnutím na levici.“

V roce 1965 vyšla esej s názvem Represivní tolerance. Autorem byl neo-marxistický filozof Herbert Marcuse, nejvlivnější člen tzv. Frankfurtské školy a ideový lídr západní Nové levice. Tato esej byla ve své době velmi populární a čtená. Podle Marcuseho byl tehdejší systém represivní v tom směru, že byl nakloněn konzervativnímu, normálnímu myšlení a hodnotám. Východisko je podle něj takové, že je nutné systém vychýlit na opačnou stranu. A to prý „může vyžadovat zjevně nedemokratické prostředky.“ Zavedení nových pořádků by vyžadovalo: „netoleranci k hnutím pravice a toleranci k hnutím na levici.“ Plnohodnotná tolerance všech názorů může být zavedena až poté, co se neomarxistům podaří vytlačit všechny opačné názory a zničit všechna nacionální a konzervativní hnutí. Až budou mít všichni výhradně rovnostářské, multikulturní, genderové, antirasistické a neomarxistické názory, tak může být nastolena plnohodnotná liberální tolerance.
Zdroj: Svobodny-svet.cz

Neomarxismus – zlo s laskavým úsměvem (1. díl)

Michal Walter Kraft: “Na území státu jsou dováženi přistěhovalci, původní obyvatelé jsou nuceni je živit. Kdo nesouhlasí, je potrestán. Vrchnost nabádá původní obyvatele k mísení se s přistěhovalci. Kdo nesouhlasí, je potrestán. Zločiny přistěhovalců vůči původnímu obyvatelstvu (nejčastěji vůči ženám a dětem) jsou popírány, zároveň je původnímu obyvatelstvu připisován podíl viny na jejich spáchání. Kdo na tuto skutečnost upozorní, je potrestán. Hodnoty, činy a tradice předků původního obyvatelstva jsou zamlčovány, zpochybňovány, překrucovány, nebo vysmívány. Kdo s tímto projeví nesouhlas, je potrestán. Nesmyslné, groteskní, děsivé? Jistě. Nejedná se však o výňatek z nějakého katastrofického románu, ale o stručný popis reality, ve které již do velké míry žijeme.
Zdroj: ParlamentniListy.cz

Neomarxismus – zlo s laskavým úsměvem (2. díl)

Michal Walter Kraft: “Nacisté a bolševici samozřejmě chtěli člověka zcela ovládnout, aby sloužil jejich záměrům, avšak člověk měl pořád zůstat člověkem – i když strašlivě zmrzačeným. Něco takového však neomarxistům zdaleka nestačí – oni hodlají zajít mnohem dál. Jejich záměrem je vytvořit úplně nového tvora: nemuže, neženu, nečernocha, nebělocha, bez rodiny, bez národnosti, bez vlasti, bez víry, bez historie, bez tradic, bez budoucnosti, bez radosti, bez domova, bez lásky a… bez naděje. Jejich ideologie neguje vše, na čem vznikla prosperita západní civilizace. Jde o ideologii, která popírá samotnou biologickou podstatu člověka, jde o ideologii popírající lidství. Tito fanatici nenávidí Západ, nenávidí svobodu, nenávidí demokracii a udělají vše, aby je zničili.
Zdroj: ParlamentniListy.cz

Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě

Jan Cholínský, autor je historik:
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (I)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (II)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (III)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (IV)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (V)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (VI)