Plakát: Neomarxismus!
Další plakát v rámci informační kampaně je na téma neomarxismu, novodobé plíživé a měkké totality.
“Pojem “LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE” je líbivě znějící zástěrkou pro nadvládu neomarxistů nové levice nad celou společností. Ohání se „evropskými hodnotami“, ale myslí tím neustále rostoucí arsenál direktiv a regulací EU omezujících individuální a národní svobodu a ztěžujících svobodné podnikání. Diktuje, jaké informace jsou správné a cenzuruje „informace škodlivé, dezinformace, hoaxy a fake-news. Omezování svobod zavádí postupně, což znesnadňuje identifikaci jejího nastupujícího režimu jako totalitního. O to více je její plíživá a měkká totalita nebezpečnější než ty předchozí.”
Pro hlubší pochopení neomarxismu doporučujeme tyto analýzy:
- Svobodny-svet.cz: Nová levice – Frankfurtská škola (historický vývoj)
- Mgr. Adam Votruba, Ph.D.: Nepodceňujme neomarxismus
- Prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc.: Série rozhovorů o neomarxismu
- Prof. PhDr. Jan Keller CSc.: Marx věčně nepochopený
- Prof. Ing. Václav Klaus, CSc.: Obrana demokracie před liberální demokracií
- PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc.: Kde je lež a kde je pravda
- PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc.: Co se to děje s dnešním Západem?
- Prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc.: Neomarxismus útočí nanárodní paměť, aby z nás udělal pouhou populaci
- PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc.: Dejte nám už pokoj se svým aktivismem a zákopovou válkou
- Ing. Markéta Šichtařová: Politické neziskovky: skryté nebezpečí
- spisovatel Benjamin Kuras, kniha: Jak zabít civilizaci
- filozof Jiří Fuchs: Vyšší humanita nebo měkká totalita?
- politolog Alexander Tomský: Jak zničit Ameriku
- další přednášky a analýzy naleznete níže na této stránce
INFORMAČNÍ KAMPAŇ – ZAPOJTE SE třeba tím, že necháte vylepit plakát ve vašem městě, regionu nebo ve vašem obchodě.
Profesor Ivo Budil: Neomarxismus a Frankfurtská škola
Profesor Jordan Peterson: Postmodernisté jsou převlečení marxisté, kteří chtějí zničit západní civilizaci
Jordan Peterson, kanadský klinický psycholog, kulturní kritik a profesor psychologie na Torontské univerzitě: „A pak se stalo to, že na scénu vystoupili postmodernisté a všichni to byli marxisté, ale nemohli už dál být marxisty, protože koncem těch 60.let jste nemohl být marxistou a zároveň tvrdit, že jste ještě člověk, a tak potom udělali ten trik, a namísto aby postavili proletariát, pracující třídu, proti buržoazii, postavili utlačované proti utlačovatelům a to jim otevřelo cestu, aby identifikovali libovolné množství skupin jako utlačované a utlačovatele a pokračovali v tom samém narativu pod jiným názvem. Už to nebylo jenom o ekonomice, už to bylo o moci, a pro postmodernistu všechno souvisí s mocí. Právě proto jsou tak nebezpeční…Ovládla všechny humanitní obory, a podle mě už jsou mrtvé, stejně jako velká část společenských věd. Z veřejných fondů teď podporujeme extrémně radikální, postmodernistické levičáky, kteří jsou pevně odhodláni zničit základní podstatu západní civilizace.“
Zdroj: Epoch Times CZ/SK, přepis přednášky naleznete zde, dále doporučujeme článek na iDNES.CZ
Profesorka Anna Hogenová: Co je základem neomarxismu?
Prof.PhDr. Anna Hogenová, CSc., profesorka filozofie UK, česká filozofka a fenomenoložka: „Svoboda neomarxisticky svobodných jedinců jde tak daleko, že se menšiny, které se objevují v té majoritní společnosti, domáhají tak velikého práva, že se dokonce dostávají proti té majoritní společnosti a to je něco, co se dnes pociťuje na všech západních univerzitách, o Americe nemluvě, tam už je to dokonáno. A to je něco, co nám filozofujícím bere chuť do života, protože najednou pochopíte, že takový Platón je vlastně odbouranou veličinou, který nemá co říct, že ten dnešek a jeho požadavky jdou v té opravdu nepochopitelné svobodě vůči té podstatné minulosti tak daleko, že se bourají ty tradice, na kterých stojí ta Evropa duchovně. Evropa je založena na řecké hloubce, na křesťanské lásce a na osvícenství a najednou vidíme, že od toho jsme odříznuti a jdeme jenom vstříc zářným zítřkům, ve kterých má člověk svobodu takového rázu, že sebe nepoznává, že nežije z vlastního pramene, že žije z něčeho, co je mu podsunuto jakožto základ svobody.“
Zdroj: Epoch Times CZ/SK, další díly ke shlédnutí zde
Profesor Jan Keller: Neomarxistická levice odmítá celou západní civilizaci
Prof. PhDr. Jan Keller CSc., sociolog, filozof, publicista, environmentalista: „Neomarxistická levice odmítá celou západní civilizaci a její instituce. Chtějí deregulovat úplně všechno: vztahy v rodině a mezi pohlavími, poslání výchovy a vzdělávání, autoritu státu, úctu ke kořenům a závaznost kulturního dědictví. Až všechno rozmontují, dekonstruují, učiní nefunkčním a dokonale rozloží, vykvete prý na ruinách naší civilizace skutečná svoboda pro každého. Naivně předpokládá, že až společnost dokonale rozložíme, nezbude v ní nic než čistá svoboda. Málokdy byly rozklad a zkáza obhajovány tak vznešenými slovy.“ Prof. PhDr. Jan Keller, CSc., Gatestone Institute, přednáška na Youtube nebo článek na Novinky.cz
Profesor Ivo Budil: Neomarxismus útočí na národní paměť, aby z nás udělal pouhou populaci
Prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc., český antropolog, vysokoškolský pedagog, spisovatel, zakladatel Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni: „Člověk je tvorem imitujícím. Většinu kulturních hodnot, vzorů a postojů si osvojujeme prostřednictvím nápodoby druhých, které vnímáme jako pozitivní autority… Krize nastává tehdy, když se plynulý řetězec historické imitace přeruší. Vynikající státníci, myslitelé či bojovníci uplynulých staletí jsou buď zapomenuti, nebo se stávají pod vlivem nových módních ideologií předmětem posměchu či animozity. Neomarxismus útočí na národní paměť, protože národ bez zdravého vztahu k minulosti je pouhou populací neschopnou vytvářet instituce zaštiťující jeho sílu a svobodu. Další strategií soudobého progresivismu je odstranění nebo zpochybnění tradičních vzorů, jejichž sdílení vychovávalo v západní civilizaci sebevědomé, racionální a svobodné osobnosti. Nic podobného tvůrci neomarxistických utopií nepotřebují. Touží po pasivním davu manipulovaném iracionálními emocemi, jejichž šíření mimořádně usnadňuje moderní technologie.“
Zdroj: Parlamentnilisty.cz
JUDr. PhDr. Tomáš Břicháček, Ph.D.: Západ na kolenou
JUDr. PhDr. Tomáš Břicháček, Ph.D., právník a publicista: „Západ dnes není ohrožován primárně zvnějšku, ale zevnitř. Nebezpečím už nejsou komunisté z Východu a jejich boj s kapitalismem, nýbrž domácí progresivní levice (neboli neomarxisté, kulturní marxisté, progresivisté, nová levice apod.) a její útok na západní kulturu. Opět jde o snahu zbořit starý svět, zděděný od předchozích generací, a na jeho místě vybudovat nový „pokrokovější“, „spravedlivější“, „dokonalejší“. Myšlenkový základ tohoto nového světa tentokrát sestává ze změti postmoderních „-ismů“, mezi nimiž vystupuje do popředí genderový feminismus, agenda sexuálních menšin, humanrightismus, multikulturalismus, environmentalismus, globalismus či NGO-ismus. Zpochybňovány jsou křesťanské hodnoty, rodina, pohlaví, autorita, řád, národní stát a vůbec ty nejvíce samozřejmé danosti. Má vymizet základní pojem o tom, co je, a co není normální.“
Zdroj: IVK, newsletter 8/2020, koupit knihu Sebedestrukce Západu
Benjamin Kuras: Rozdíl mezi neomarxisty a marxisty
Benjamin Kuras, spisovatel, novinář a bývalý pracovník české redakce BBC: „Neomarxismus má s klasickým marxismem společné vnímání světa jako konfliktu skupin perzekvujících a perzekvovaných, a utopickou vizi světa budoucího, v němž zavládne sociální spravedlnost díky vítězství správnosti nad nesprávností. Liší se tím, že revoluční úlohu proletariátu (zbohatlého a tudíž neexistujícího) nahradil různými skupinami vnímanými jako perzekvované, a strategii násilné revoluce a svržení vládnoucích institucí nahradil infiltrací těchto institucí zradikalizovanými intelektuály trpícími pocitem viny z pomyslného podílu na oné perzekuci. Společnou mají oba vášeň pro umlčování nesprávných informací. Oba nenávidí západní civilizaci jako hlavního perzekutora zbytku světa. A k jejímu zničení jsou ochotni se spojit s kýmkoli, kdo ji taky nenávidí.“
Zdroj: ParlamentniListy.cz nebo rozhovor v XTV
Pavel Fendek: Neomarxisté v politice
Pavel Fendek, Inštitút národnej politiky Bratislava, autor knihy Soumrak evropské civilizace. Na dotaz „Proč jsou neomarxisté zastoupení jak mezi levici, tak u údajně pravicových, kapitalistických stran“, Pavel Fendek odpovída: „Neomarxismus má stejně jako římský bůh Janus dvě tváře, jedna tvář je extrémně levicová, socialistická, druhá tvář je extrémně pravicová, neliberální. Extrémně levicová tvář se projevuje v nekompromisním prosazováním rovnosti, hlavně v agendě lidských práv na privilegia, speciální zacházení a ochranu menšin, cílem které je dosáhnout stejnou sociálně-kulturní stratifikaci menšin v společnosti jakou má většina…Extrémně “pravicová” tvář se projevuje zneužitím toho, že většinu – nástupců a dědice evropského marxistického proletariátu, dostali neomarxisté do pozice utlačovatele a vykořisťovatele menšin – nového neomarxistického proletariátu. Proto prosazování neliberální agendy finanční oligarchií – globalismu nic nebrání. Ten, kdo se pokusí hájit zájmy většin, riskuje označení rasista, xenofob, či extrémista.“
Zdroj: Svobodny-svet.cz
Ben Shapiro: Neomarxismus a Frankfurtská škola
Ben Shapiro, americký konzervativní komentátor, spisovatel a šéfredaktor Daily Wire: „(Marxův Kapitál) očekával, že nakonec vypukne třídní boj a zničí kapitalistickou infrastrukturu. Od toho ale mezinárodní levici v podstatě odvedla první světová válka. Až do první světové války žádné třídní hnutí neexistovalo a ukázalo se, že za války byli chudí Francouzi ochotní bojovat proti chudým Němcům a všichni byli ochotní bojovat proti chudým Rusům. Když to tedy nevyšlo, Frankfurtská škola se rozhodla, že aby k takové změně došlo, nelze na ni pouze čekat, ale je potřeba změnit kulturu. A Frankfurtská škola se rozhodla celou kulturu od základů změnit. V šedesátých letech si tito lidé uvědomili, že vycházet z tříd je obtížné, jelikož není snadné přimět chudého bělocha, aby cítil soucit s chudým černochem, proto jako sjednocující prvek ke svržení Spojených států (pozn: to samé platí pro Evropu a západní civilizaci jako takovou) a kapitalismu začali používat rasové skupiny, kdy tvrdili, že rasové skupiny jsou oběťmi kapitalismu.“ Celý přepis přednášky zde.
Zdroj: Youtube
Andrej Duhan: Akademická scéna v humanitních oborech víceméně přijala závěry nové levice
Andrej Duhan, právník a konzervativní komentátor: „Dlouhý pochod institucemi“ byl plán, jak ovládnout intelektuální infrastrukturu Západu. A dá se říct, že akademická scéna v humanitních oborech víceméně přijala závěry nové levice. Všechna ta kritická studia, jako postkoloniální studia, gender studies, black studies. Vždy se vezme nějaká menšina a zkoumá se Západ proti této menšině. Tyto kritické studie ovládly západní katedry. Například konzervativní britský filosof Roger Scruton říká, že vyšší vzdělání přestalo předávat vnitřní hodnoty západní civilizace studentům, a naopak se zaměřilo na dekonstrukci, na popření Západu a západních hodnot…Pokud vzdělávací systém produkuje lidi, kteří jsou v tomto myšlenkovém schématu vychováni, jejich profesoři zastávají tyto názory, tak takový názor proniká do společnosti přirozeně. Prorostlo to do celé společnosti.“
Zdroj: KupreduDoMinulosti.cz, 2.díl rozhovoru
Ing. Robert Kotzian, PhD: Marxisté se zdiskreditovali krutostí. Strategie neomarxistů je proto odlišná, na první pohled líbivá a tolerantní.
Ing. Robert Kotzian, PhD. je český politik, právník, podnikatel a programátor-analytik: „Komunisté, tedy klasičtí marxisté, si podřizovali člověka krutostí a všudypřítomným strachem, rudým terorem. Tím se historicky zdiskreditovali. Strategie kulturních marxistů je proto odlišná. Jejich pohnutky jsou na první pohled přitažlivé, líbivé, mají nevinou, zdánlivě tolerantní a svobodomilnou tvář. Hovoří o čisté přírodě, lidských právech, toleranci napříč všemi menšinami, etniky a národy a podobně. Staří, old-fashioned, komunisté hovořili o beztřídní společnosti. Kulturní marxisté proměnili slovník i strategii. Zneužívají dobroty a naivity řady lidí…Psal-li jsem o samohybnosti kulturního marxismu, myslel jsem tím to, že k jeho šíření není třeba konstruovat nějaké konspirativní teorie. Cílem neomarxistů je rozklad přediva západní společnosti, její chaotizace. K tomu není potřeba organizovaná struktura řízená z jednoho či více center. Plně postačuje rozkladná ideologie přitahující fanatické aktivisty a jde to samohybně, technokraticky řečeno, distribuovaně.“
Zdroj: Parlamentnilisty.cz
Pavel Fendek: Evropa ve smrtelném sevření multikulturalismu a islámu
Pavel Fendek, analytik slovenského Inštitútu národnej politiky, autor knihy Soumrak evropské civilizace a Evropa ve smrtelném sevření multikulturalismu a islámu: „Neomarxisty jsou všichni, kdo se hlásí k ideám kulturního marxismu Frankfurtské školy a rasistické ideologie multikulturalismu. Základní postulát zastávaný Frankfurtskou školou staví na premise, že pozitivní postoje Evropanů vůči vlastní církvi, rodině, komunitě, národu a rase znamená negativní postoj vůči lidem jiných náboženství, společností, národů a ras. Pokud v této ideologické konstrukci dosadíme místo Evropanů příslušníky jiných ras a kultur, tak tato premisa samozřejmě neplatí. Právě tím je dokázána nevědeckost a účelovost této ideologie: pro Evropany platí, pro ne-Evropany neplatí.“
Zdroj: Parlamentnilisty.cz a Svobodny-svet.cz, koupit knihu zde.
Filozof Jiří Fuchs: Neomarxismus: Útok na rodinu, jádro společnosti
Jiří Fuchs, filozof, šéfredaktor Distance, lektor Academia Bohemica, spolupracovník Občanského institutu, autor sedmisvazkové řady FILOSOFIE: „Bruselská politika je evidentně určována neomarxistickou ideologií, která od šedesátých let ovládla celý Západ a která se projevuje v různých formách a variantách, jakými jsou multikulturalismus, genderový feminismus, nadprodukce lidských práv, juvenilní justice či politická korektnost…Vnucování pseudomorálky neomezenou politickou mocí pro nelidské ideologické cíle je patrné i v prosazování revolučních vymožeností radikálních feministek. Ty mají na starosti destrukci západních hodnot zevnitř. Čím jsou přistěhovalci pro multikulturalisty, tím jsou sexuální menšiny pro genderovou ideologii radikálních feministek. Za jejich pokryteckou rétorikou o nápravě křivd na homosexuálech se skrývá útok na jádro společnosti – na rodinu. V ní se především udržovaly a předávaly tradiční hodnoty a vzorce chování. Bylo nutné ji tedy zrelativizovat a odhalit ji jako zdroj fašismu.“
Zdroj: Distance.cz a také zde nebo článek na Parlamentnilisty.cz, knihy Jiřího Fuchse ke koupi zde.
Jiří Ovčáček: Pokud se podíváme do západních zemí, je patrný nárůst levicového extrémismu
Jiří Ovčáček, tiskový mluvčí prezidenta Miloše Zemana a od května 2014 ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky: „Dodal, že pokud se podíváme do západních zemí, je patrný nárůst levicového extrémismu. Ono se tomu říká různě, neomarxismus, levicový liberalismus, je to levicový extrémismus. To znamená přejímání konstruktů, které v těchto končinách byly uplatňovány před rokem 1989. To jsou příklady lidí, kteří byli donuceni opustit akademickou dráhu, protože něco napsali na Twitter nebo někde něco řekli či napsali. Například se stáhne článek. To jsou věci velmi nebezpečné, tím to začíná a pokud se neozvete včas, tak to narůstá. Nejprve se to třeba týká někoho, kdo je hodně konzervativní, pak někoho středně konzervativního, pak umírněně konzervativního a nakonec zjistíte, že se smí říkat jen jeden názor a všichni ti ostatní nesmí ten názor říkat,“ popisoval Ovčáček údajný nástup totality.
Zdroj: ParlamentniListy.cz nebo Reflex.cz
PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc.: Tři pilíře pokrokářství: masová migrace, genderová ideologie a klimatický alarmismus
PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc., ekonom, v letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, od ledna 2009 člen Národní ekonomické rady vlády (NERV): „Tak jako starý marxismus-leninismus měl své pověstné tři součásti, moderní pokrokářství rovněž stojí na třech pilířích – je to masová migrace, genderová ideologie a klimatický alarmismus. Podpora masové migrace představuje zásadní útok na národní státy, které jsou překážkou progresivistického internacionalismu a globalismu, feminismus a podpora homosexuálních sňatků mají oslabit a rozložit rodinu, jako základní společenskou jednotku, a transgenderová ideologie má za cíl změnit základní lidskou identitu tak, jak na ní svět dosud stál…Vše, co narušuje, rozbíjí a rozkládá tradiční západní společnost a její instituce, je podporováno. Např. muslimská migrace a islám jsou podporovány, protože jsou tradiční západní původně křesťanské společnosti cizorodé, neintegrují se do ní a existencí paralelních společenských struktur jí rozbíjejí.“
Zdroj: Neviditelny pes, ve spolupráci se serverem LIDOVKY.CZ
Jaroslav Bašta: Kam ženou společnost neokonzervativci a neomarxismus?
Jaroslav Bašta, český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77: „Oba ideové směry vycházejí z jedné základní teze, kdysi zformulované Margaretou Thatcherovou: ‚Neexistuje nic takového jako společnost. Existují jednotliví muži a ženy a existují rodiny‘. Neokonzervativci ten výrok vzali za svůj celý. Usoudili, že národní státy se přežily, protože brzdí globalizaci. Myšlenkový směr označovaný hlavně novináři neomarxismem nenechal z druhé poloviny výroku M. Thatcherové kámen na kameni s odkazem na to, že jde o kulturní konstrukty. Žádní muži ani ženy ve skutečnosti neexistují, když už známe asi 72 různých pohlaví, a o rodině ze stejných důvodů také nemůže být řeč. Převzali však modifikovaný princip nesmiřitelného třídního boje, kde oním Marxovým proletariátem jsou menšiny (zvláště pak migranti) a buržoazii představuje původní evropské obyvatelstvo, které po zásluze pro svůj dědičný hřích kolonialismu, rasismu a nacionalismu zmizí brzo v propadlišti dějin.“
Zdroj: Parlamentnilisty.cz
Robert Troška: Středobodem této agresivní ideologie je rozbití rodiny, devalvaci morálky a relativizaci hodnot
Robert Troška, autor knihy „Mračna nad Evropou„: „Zatímco obyvatelé zemí, které zažily komunistickou totalitu, a sem kromě V4 můžeme zařadit bývalou NDR i další východoevropské státy, dokážou vycítit manipulaci a plíživou totalitu menšin, v západní Evropě je situace kritická. Od sedmdesátých let, kdy se tzv. nová levice chopila na Západě moci, nejprve na univerzitách, následně v médiích, nyní i v politice, začala zprvu skrytě ve jménu pokroku, postupně již otevřeně prosazovat gender multikulturalistickou ideologii, jejíž důsledky jsou zde v Evropě naprosto katastrofální. Pod pláštíkem líbivé tolerance a lásky probíhá nemilosrdná indoktrinace v médiích a na školách, zvláště humanitního zaměření. Středobodem této agresivní ideologie je násilná přeměna lidských vztahů spočívající v rozbití rodiny, devalvaci morálky a relativizaci hodnot. Proto protežování nejrůznějších menšin, zvláště LGBT, islámské komunity, zavádění nejrůznějších pohlaví nebo právo na adopci dětí homosexuálními páry. Patří sem i povinné kvóty pro ženy, opovrhování vlastním národem, zpřetrhání veškerých tradic vycházejících z křesťanských hodnot. Podobně jako Marx chtějí vybudovat novou, podle jejich měřítek spravedlivější společnost, proto termín neomarxisté.“
Zdroj: Parlamentnilisty.cz, koupit knihu zde.
Patrick J. Buchanan: Kritická teorie: Západní společnost jako nositel rasismu, fašismu a nacismu
Patrick J. Buchanan, americký konzervativní spisovatel, politik, publicista a televizní komentátor: V rámci kritické teorie se neustále opakuje, že západní společnosti jsou v dějinách největšími nositeli rasismu, sexismu, nativismu, xenofobie, homofobie, antisemitismu, fašismu a nacismu. V rámci kritické teorie se tvrdí, že zločiny Západu vycházejí z charakteru Západu, jak ho utvářelo křesťanství. Kritická teorie v konečném důsledku vyvolává „kulturní pesimismus“, pocit odcizení, beznaděje a zoufalství, za něhož lidé, přestože žijí v blahobytu a svobodě, pohlížejí na svou společnost a vlast jako na utlačující a nehodnou loajality a lásky. Noví marxisté pokládají kulturní pesimismus za nutný předpoklad revoluční změny.
Zdroj: Patrick J. Buchanan, autor knihy Smrt Západu, dále konkrétní příklady odmítání vlastní kultury v článku Gatestone Institute nebo v článku na Konzervativninoviny.cz
Martin Bejvl: Neomarxisté a neokonzervativci – dvě chapadla nové aristokracie
Martin Bejvl: „Nová aristokracie se dělí na dvě odnože, a to na neomarxisty a neokonzervativce. Neomarxistickou odnož tvoří v prvé řadě ředitelé státních úřadů a neomarxistická ideologie slouží ke zvyšování jejich moci a jejich rozpočtů. Neokonzervativní odnož tvoří hlavně korporátní manažeři a akcionáři. Neokonzervativní ideologie slouží ke zvyšování jejich moci a bohatství. Tyto dvě odnože žijí ve vzájemné symbióze. Symbióza spočívá v tom, že státní úřady vyprodukují regulace na likvidaci drobných a středních firem, takže korporace pak budou mít zaručený monopol ve výrobě a obchodu. Symbióza je nejlépe vidět v Poslanecké sněmovně, kde neomarxistická levice prosazuje regulace na likvidaci drobných a středních firem, zatímco neokonzervativní pravice prosazuje investiční pobídky pro korporace a nikoliv úlevy pro drobné a střední firmy. Dá se říci, že neomarxisté a neokonzervativci jsou něco jako dvě paže téhož ďábla.“
Zdroj: Parlamentnilisty.cz nebo článek na Svobodny-svet.cz
Benjamin Kuras: Pomalá sebevražda západní civilizace (1)
Benjamin Kuras, spisovatel, novinář a bývalý pracovník české redakce BBC: „Těchto zbraní už několik desetiletí používá marxismem odchovaná západní politická a intelektuální elita, včetně částí duchovenstva, k oslabení a zmalátnění společnosti, usnadňujícímu její ovládání. Činí tak z nenávisti k západním tradicím, demokracii, kapitalismu a osobní svobodě, kterou jí vštípily tři generace neomarxistických filozofů s filosofíí dekonstrukce, …Její směsicí náboženských vyznání se staly – ve výčtu anglické novinářky Melanie Phillips – „antikapitalismus, antimperialismus, utilitarismus, feminismus, genderismus, multikulturalismus a environmentalismus“. Jejich společným cílem je svrhnout zavedený řád Západu „ideologií překrucující fakta a potlačující rozum a nezávislé myšlení – a tudíž i svobodu, protože rozum a svoboda jsou nerozluční spojenci“.
Zdroj: Neviditelny pes, dále článek na Parlamentnilisty.cz
Pavel Fendek: Kde najdeme zastoupení neomarxistů v politice?
Pavel Fendek, analytik slovenského Inštitútu národnej politiky, autor knihy Soumrak evropské civilizace a Evropa ve smrtelném sevření multikulturalismu a islámu: „Ve starých zemích EU patří k této extrémně „socialistické neoliberalní levico-pravici“ prakticky všechny hlavní politické strany, zejména socialisté, zelení a křesťanští demokraté. Tyto strany začaly hájit pouze zájmy neevropských imigrantů a uměle vytvořených nestandardních menšin, jako jsou LGBT, protože to bylo ve výsostném zájmu finanční oligarchie — globalistů. Neomarxistou (kulturním marxistou a kulturním komunistou) je tedy každý, kdo se jakýmkoliv způsobem hlásí k ideám kulturního marxismu. Může jím být například Rockefeller, Rotschild, Georg Sörös, Angela Merkel, François Holland, papež, Jiří Dienstbier ml. i hloupý Honza bez rozdílu. Georg Orwell řekl: „Některé ideje jsou natolik idiotské, že jim může uvěřit jen intelektuál“. Neomarxistická ideologická konstrukce je natolik idiotská, že ji mohli na počátku uvěřit opravdu jen intelektuálové, vlastně oni byli centrem nového, neomarxistického proletariátu.
Zdroj: Svobodny-svet.cz
Profesor Ivo Budil: Levicový utopismus, který byl náplní minulého totalitního systému, zmutoval do nových radikálních a sofistikovaných forem
Profesor Ivo Budil, český antropolog, vysokoškolský pedagog a spisovatel, zakladatel a emeritní děkan Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni: „Jádro stoupenců zmíněného hnutí (Trikolora) tvoří příslušníci střední generace, kteří dobře pamatují dobu komunismu, a zároveň prožili plnohodnotný život v polistopadovém režimu. Spojuje je mimo jiné tušení, že levicový utopismus, který byl náplní minulého totalitního systému, zmutoval do nových radikálních a sofistikovaných forem a vrátil se z Východu zpět „domů“, do západních intelektuálních, akademických a mediálních kruhů, z nichž kdysi v 19. století vzešel. Vůči inovované podobě „pokušení totalitarismu“ jsou bezbranní především ti, kteří postrádají přímou zkušenost s komunistickou či jinou totalitní ideologií, to znamená obyvatelé západní Evropy a Severní Ameriky a mladí lidé vyrostlí po roce 1989…Konzervatismus v tomto pojetí není „zpátečnický“, ale naopak silně reformní. Je založen na víře, že rehabilitace zdravého rozumu, svobody, demokracie a patriotismu představuje účinnou cestu k překonání stagnace západní civilizace.“
Zdroj: Parlamentnilisty.cz
Michal Semín: Útok na pilíře řádu lidské společnosti: Náboženství, rodina a stát
Michal Semín, český novinář, překladatel, spisovatel, bývalý ředitel Občanského institutu a současný ředitel Institutu svatého Josefa, předsedou Akce D.O.S.T.: „Podíváme-li se na první roky leninského bolševismu v Rusku, co vidíme? Frontální, systematický útok na pilíře řádu v lidské společnosti – náboženství, rodinu a stát. Neomarxisti míří s malými taktickými odchylkami do stejných terčů. Na místo Boha kult humanity, místo přirozené rodiny genderově dezorientovanou domácnost a místo jazykem, tradicemi i hranicemi vymezeného státu kosmopolitní, odnárodněný internacionalismus. Když se ptáme, kdo vlastně zvítězil ve studené válce Západu se Sovětským svazem, musíme hořce komentovat, že právě vámi zmíněný neomarxismus.“
Zdroj: ParlametniListy.cz
Benjamin Kuras: Neomarxismus a kulturní válka
Benjamin Kuras, spisovatel, novinář a bývalý pracovník české redakce BBC: „Chcete-li národ zničit, odeberte mu historickou paměť,“ říká Solženicyn. Ztrátu historické paměti můžeme dnes sledovat na každém kroku v každé západní zemi. Není to ztráta pasivní a náhodná, z pouhé neznalosti a lenosti, nýbrž ztráta záměrná, řízená, pilná, pracovitá a agresivní…Pár měsíců předtím vyšly nejnovější masivní (800 stran) francouzské dějiny Histoire mondiale de la France. Tedy francouzské dějiny jaksi „světové“. Sepsané několika tucty univerzitních profesorů a vydané prestižním nakladatelstvím Seuil. Jasně, řekli bychom si, francouzská kultura je světová a Francie ji předala hezkému kusu světa. Všichni ji přece známe: Rabelais, Racine, Corneille, Montaigne, Pascal, Molière, Voltaire, Hugo, Baudelaire… (a pokračujte si dál). Nebo že by Poussin, Delacroix, Manet, Monet…? Gounaud, Rameaux, Bizet, Debussy…? Katedrály Chȃrtres, Reims, Orléans, Nôtre Dame…? Jenže ouha: nic z toho (a všeho ostatního, nač si vzpomenete) tu nenajdete. Ta její „světovost“ spočívá v tom, co si od světa vzala…Vše, co je na Francii dobré, přišlo s imigrací. Jejím vlastním příspěvkem světu je jen dobyvatelství, křižáctví, imperialismus. A proč vlastně toto dílo vychází? „Jako vzpoura proti ideologické ofenzivě reakčního oslavování národní identity,“ sdělují autoři.“
Zdroj: Blog na Aktualne.cz
Robert Troška: Jak neomarxisté mění výklad dějin
Robert Troška, autor knihy „Mračna nad Evropou„: Neomarxisté vědí, že pokud chtějí rozbořit základy jakékoliv společnosti, musí buď vymazat historii, což v dnešní době nelze, anebo změnit její interpretaci. Podíváme-li se na hodnocení dějinných událostí z pohledu „moderních“ (tj. těch správně kritických historiků), setkáváme se s odmítáním některých historických událostí nebo snižováním jejich významu. Křesťanské kořeny naší evropské kultury jsou relativizovány, úspěch v obraně svobody (tehdy spíše křesťanské víry) vůči cizím nájezdníkům (ať již muslimským nebo mongolským) jsou podrobeny nejtvrdší kritice. Za základní objektivní zdroj jsou často udáváni autoři protistrany (samotných nájezdníků), kteří psali jen to, co jim určil jejich vládce/despota. Jedná se o podobný moment, jako kdybychom hodnotili sovětské gulagy, kde zahynuli milióny nevinných lidí „objektivním hodnocením“ komunistických historiků nebo bitvu o Velkou Británii z pohledu nacistických historiků.
Zdroj: Parlamentnilisty.cz
Jiří Weigl: Moderní progresivisté šli ještě dále než staří klasici marxismu-leninismu
PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc., ekonom, v letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, od ledna 2009 člen Národní ekonomické rady vlády (NERV): „Moderní progresivisté šli ještě dále než staří klasici marxismu-leninismu. Neomezili svou aktivitu pouze na boj proti soukromému vlastnictví a kapitalismu a opustili marxistické uhranutí materiální (výrobní) základnou společnosti. Poučení vyvodili i z toho, že radikální revoluční metody prosazení pokrokářské ideologie ji dlouhodobě spíše zdiskreditovaly. Zaměřili se proto na snahu změnit samotné základy tradičního uspořádání lidské společnosti, jako jsou národ, rodina a dokonce samotná lidská identita jednotlivce. V optice zbožštěné rovnosti je považují za nositele věčného útlaku a diskriminace různě definovaných minorit, za prostředí v němž se reprodukují škodlivé stereotypy, čímž označují tradiční společenské role a fungování společnosti.
Zdroj: Neviditelný pes
Branislav Michalka: Neomarxismus v teorii a praxi: Fetišizace svobody a logické myšlení jako zdroj tyranie
Branislav Michalka: „…Se zamítnutím autorit úzce souvisí modloslužebnická fetišizace svobody, kterou neomarxismus pěstuje s bezmeznou posedlostí. Zatímco autorita v neomarxismu představuje negativní vymezení, tak svoboda je pozitivním ideálem. Svoboda se dosahuje, jak svorně tvrdí Marcuse, Fromm, Adorno i Habermas, popřením tradiční zděděné autority, která byla vnucena lidskému JÁ, popřením diktátu svědomí, objevením vlastního JÁ a permanentní spontaneitou, kterou se udržuje svoboda při životě. Pak si člověk „uvědomuje sebe jako aktivní a tvořivé individuum a poznává, že existuje jen jeden smysl života: prožívat jej“…Racionalita naopak se svou tendencí pořádat, řídit, organizovat, plánovat je typickým produktem vnitřního autoritářství a fašizujícího ega…Logické myšlení se tak stává zdrojem tyranie.“
Zdroj: Svobodny-svet.cz, celý text:
Neomarxismus v teorii a praxi (I)
Neomarxismus v teorii a praxi (II)
Neomarxismus v teorii a praxi (III)
Neomarxismus v teorii a praxi (IV)
Blogerka Slovanka: Neomarxisté podporují menšiny, migranty, islám, LGBT a klimaalarmismus
Slovanka: „Neomarxismus – na rozdíl od marxismu, prosazujícího diktaturu proletariátu – prosazuje diktaturu menšin. Tedy sluníčkář zpravidla podporuje nejen migraci, menšiny (sexuální i rasové) a islám, ale je také vyznavačem LGBT ideologie. Tedy, jak jsem se zmínila už dříve, najdete je jak na demonstracích na podporu přijímání muslimských migrantů, tak i na průvodech typu Prague Pride. Proto jsou sluníčkáři velmi často i ti, kdo se sami hlásí právě k té LGBT.. komunitě a to i přesto, že jimi muslimové nejen hluboce pohrdají, ale na základě toho, co káže šaría, jsou právě příslušníci těchto menšin v islamizované zemi mezi prvními, na kom je vykonán rozsudek smrti. Stejně tak se k sluníčkářům velmi často řadí militantní feministky. Je otázka, co může feministky přitahovat na islámu, snad jen to, že v jejich případě jde často o ženy, které nejsou schopny o partnera byť jen zavadit, tudíž možná doufají, že si ho přivezou. Jak známo, Afričané rádi tělnaté ženy, které jsou v Africe známkou bohatství muže.
Zdroj: Blogerka Slovanka, Voxpopuliblog.cz
Adam Votruba: Neomarxistická filozofie se jeví jako nihilistická, bližší anarchismu než komunismu
Adam Votruba, historik, filosof a etnolog, vystudoval historii a filozofii na FF UK: „Neomarxistická filozofie se jeví jako nihilistická, bližší anarchismu než komunismu. Položme si však pro úplnost otázku, jestli je možné najít na neomarxismu něco pozitivního. Jeden moment tu je. Můžeme vnímat jako pozitivní aspekt důraz na práva menšin. Dokonce bychom mohli tvrdit, že se díky tomuto požadavku dosáhlo pozitivních změn. Je tu však zároveň i problém. Tento požadavek není v neomarxistické teorii cílem o sobě, ale má být prostředkem ke svržení systému. Skutečný či domnělý útlak menšin legitimizuje v očích neomarxistů jejich nenávist k stávajícímu společenskému systému. (Nejde ovšem o lásku k menšinám, tato láska bude podobně vrtkavá jako dřívější sympatie k dělníkům, které se obratem změnily v pohrdání.) S tím souvisí důraz nikoliv na rovnost, ale na pozitivní diskriminaci. Menšinová práva se ukázala být zužitkovatelná jako nástroj disciplinace a represe většinové společnosti, neboť obecně vždy platí „něčí právo = jiného povinnost“.
Zdroj: Casopisargument.cz
Ondřej Tesárek aka Bratříček: Progresivní levice bere lidem svobodu, když zavádí „rovnost výsledku“
Známý český Youtuber Ondrej Tesárek aka Bratříček, kterého Facebook v orwellovském stylu „vaporizoval“, vysvětluje rozdíl mezi rovností příležitostí a rovností výsledku: „Rád bych vysvětlil, proč je pro mě progresivně-levicový postoj v otázce „rovnosti“ pohlaví či zastoupení menšin nepřijatelný. Mám na mysli kvóty pro zastoupení žen či menšin ve firmách, studijních oborech či úřadech. Tohle totiž není boj o rovnost příležitostí, ale boj o rovnost výsledku. Zkušenost nám totiž ukazuje, stále a stále dokola, že čím svobodnější je společnost a čím rovnější jsou příležitosti, tím očividnější jsou například rozdíly mezi preferencemi mužů a žen. Tím viditelnější jsou také u různých kultur či rasových menšin. Ve světě, kde máme všichni rovné příležitosti se naplno ukazuje naše diverzita v chutích a životních preferencích. A progresivní levice tohle naprosto a do krve nenávidí.“
Zdroj: Facebooková stránka Bratříček
Herbert Marcuse: Kdo sehraje roli nového proletariátu, který svrhne západní kulturu?
Další významný představitel Frankfurtské školy, Herbert Marcuse odpověděl na otázku, kdo že sehraje roli proletariátu v nastávající kulturní revoluci, když dělnická třída selhala. Marcuseovými kandidáty byli radikální mládež, feministky, černošští bojovníci, homosexuálové, odcizení, asociálové, revolucionáři třetího světa, všechny rozhněvané hlasy pronásledovaných „obětí“ Západu. Toto byl nový proletariát, který měl svrhnout západní kulturu. Gramsci mezi „utlačované“, potenciální nové členy jeho revoluce, zahrnul všechny „skupiny, jež stojí v dějinách na okraji dění (…), nejen ekonomicky utlačované, ale také ženy, rasové menšiny a mnoho „zločinců“.
Zdroj: knihy Herberta Marcuse
Antonio Gramsci: Dlouhý pochod institucemi
Antonio Gramsci, Marxův žák a italský komunista, revidoval učení Marxe, když tvrdil, že marxisté musejí na Západě spíše nejprve změnit kulturu, protože poté jim moc spadne do klína jako zralé ovoce, než se chopit moci a zavést kulturní revoluci shora. Změna kultury však vyžaduje „dlouhý pochod institucemi“ – uměním, filmem, divadlem, školami, vysokými školami, semináři, novinami, časopisy a novým elektrickým médiem, rádiem. Jedna za druhou musí být dobyta, proměněna a zpolitizována v revoluční agenturu. Poté by měl být lid pozvolna vzděláván k tomu, aby revoluci pochopil a dokonce uvítal.
Zdroj: Sešity z vězení
Theodor W. Adorno: Tradiční rodina jako základ fašismu
Nejvlivnější knihou, kterou kdy Frankfurtská škola vydala, je The Authoritarian Personality (Autoritativní osobnost). V tomto oltářním obraze Frankfurtské školy nahrazuje kulturní determinismus ekonomický determinismus Karla Marxe. Je-li rodina hluboce křesťanská a kapitalistická a ovládaná otcem, dá se očekávat, že se z dětí stanou rasisté a fašisté. Když Adorno objevil pravý základ fašismu v patriarchálních rodinách, identifikoval nyní jeho přirozené prostředí – tradiční kulturu. Tyto ideje si levice zvnitřnila. V polovině šedesátých let 20. století byli konzervativci, kteří kritizovali revoluci v univerzitních campech a kteří proti ní vystupovali, běžně označováni za „fašisty“.
Zdroj: kniha The Authoritarian Personality
Herbert Marcuse: Represivní tolerance: „Netolerance k hnutím pravice a toleranci k hnutím na levici.“
V roce 1965 vyšla esej s názvem Represivní tolerance. Autorem byl neo-marxistický filozof Herbert Marcuse, nejvlivnější člen tzv. Frankfurtské školy a ideový lídr západní Nové levice. Tato esej byla ve své době velmi populární a čtená. Podle Marcuseho byl tehdejší systém represivní v tom směru, že byl nakloněn konzervativnímu, normálnímu myšlení a hodnotám. Východisko je podle něj takové, že je nutné systém vychýlit na opačnou stranu. A to prý „může vyžadovat zjevně nedemokratické prostředky.“ Zavedení nových pořádků by vyžadovalo: „netoleranci k hnutím pravice a toleranci k hnutím na levici.“ Plnohodnotná tolerance všech názorů může být zavedena až poté, co se neomarxistům podaří vytlačit všechny opačné názory a zničit všechna nacionální a konzervativní hnutí. Až budou mít všichni výhradně rovnostářské, multikulturní, genderové, antirasistické a neomarxistické názory, tak může být nastolena plnohodnotná liberální tolerance.
Zdroj: Svobodny-svet.cz
České osobnosti o neomarxismu
České osobnosti o neomarxismu: „Tak se mi tak zdá, že tenhle článek není ničím jiným než pokusem o relativizaci skutečnosti, že neomarxismus skutečně existuje. Text se pokouší tenhle fakt změkčit, zesměšnit lidi, kteří o faktu mluví, a naznačuje, že ‚neomaxismus je vlastně těžce v pohodě‘, kdo o něm mluví, vůbec neví, o čem mluví, a kdo neomarxistům nadává do neomarxistů, je vlastně hlupák (protože ti jsou přeci těžce v pohodě). Ne, vážení, není to ani v pohodě, ani to není neznalost pojmosloví. Je to jedno z největších rizik pro Evropu za posledních možná 40 let,“ poznamenala Šichtařová. „Soudruzi z iDnes.cz se pokusili osvětlit, že neomarxismus je vlastně cool a velká pohoda,“ poznamenal pak k textu také hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Jak server uvádí, pokusil se zjistit, jak se z filozofického pojmu stala jedna z nejpoužívanějších nadávek na českém internetu. Všímá si například slov kardinála Dominika Duky ohledně uvedení skandální hry, v níž Ježíš znásilňuje muslimku. Hovoří o neomarxistické sebrance.
Zdroj: Parlamentnilisty.cz
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě
Jan Cholínský, autor je historik:
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (I)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (II)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (III)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (IV)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (V)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (VI)