Neomarxismus: Jak zničit západní civilizaci

Dej vědět známým

“Neomarxistická levice odmítá celou západní civilizaci a její instituce. Chtějí deregulovat úplně všechno: vztahy v rodině a mezi pohlavími, poslání výchovy a vzdělávání, autoritu státu, úctu ke kořenům a závaznost kulturního dědictví. Až všechno rozmontují, dekonstruují, učiní nefunkčním a dokonale rozloží, vykvete prý na ruinách naší civilizace skutečná svoboda pro každého. Naivně předpokládá, že až společnost dokonale rozložíme, nezbude v ní nic než čistá svoboda. Málokdy byly rozklad a zkáza obhajovány tak vznešenými slovy.” Prof. PhDr. Jan Keller, CSc., Gatestone Institute, přednáška na Youtube nebo článek na Novinky.cz

Jordan Peterson: Postmodernisté jsou převlečení marxisté, kteří chtějí zničit západní civilizaci

Jordan Peterson, kanadský klinický psycholog, kulturní kritik a profesor psychologie na Torontské univerzitě: “A pak se stalo to, že na scénu vystoupili postmodernisté a všichni to byli marxisté, ale nemohli už dál být marxisty, protože koncem těch 60.let jste nemohl být marxistou a zároveň tvrdit, že jste ještě člověk, a tak potom udělali ten trik, a namísto aby postavili proletariát, pracující třídu, proti buržoazii, postavili utlačované proti utlačovatelům a to jim otevřelo cestu, aby identifikovali libovolné množství skupin jako utlačované a utlačovatele a pokračovali v tom samém narativu pod jiným názvem. Už to nebylo jenom o ekonomice, už to bylo o moci, a pro postmodernistu všechno souvisí s mocí. Právě proto jsou tak nebezpeční…Ovládla všechny humanitní obory, a podle mě už jsou mrtvé, stejně jako velká část společenských věd. Z veřejných fondů teď podporujeme extrémně radikální, postmodernistické levičáky, kteří jsou pevně odhodláni zničit základní podstatu západní civilizace.”
Zdroj: Epoch Times CZ/SK, celý text přednášky naleznete zde.

Ben Shapiro: Neomarxismus a Frankfurtská škola

Ben Shapiro, americký konzervativní komentátor, spisovatel a šéfredaktor Daily Wire: “(Marxův Kapitál) očekával, že nakonec vypukne třídní boj a zničí kapitalistickou infrastrukturu. Od toho ale mezinárodní levici v podstatě odvedla první světová válka. Až do první světové války žádné třídní hnutí neexistovalo a ukázalo se, že za války byli chudí Francouzi ochotní bojovat proti chudým Němcům a všichni byli ochotní bojovat proti chudým Rusům. Když to tedy nevyšlo, Frankfurtská škola se rozhodla, že aby k takové změně došlo, nelze na ni pouze čekat, ale je potřeba změnit kulturu. A Frankfurtská škola se rozhodla celou kulturu od základů změnit. V šedesátých letech si tito lidé uvědomili, že vycházet z tříd je obtížné, jelikož není snadné přimět chudého bělocha, aby cítil soucit s chudým černochem, proto jako sjednocující prvek ke svržení Spojených států (pozn: to samé platí pro Evropu a západní civilizaci jako takovou) a kapitalismu začali používat rasové skupiny, kdy tvrdili, že rasové skupiny jsou oběťmi kapitalismu.” Celý přepis přednášky zde.
Zdroj: Youtube

Andrej Duhan: Akademická scéna v humanitních oborech víceméně přijala závěry nové levice

Andrej Duhan, právník a konzervativní komentátor: „Dlouhý pochod institucemi“ byl plán, jak ovládnout intelektuální infrastrukturu Západu. A dá se říct, že akademická scéna v humanitních oborech víceméně přijala závěry nové levice. Všechna ta kritická studia, jako postkoloniální studia, gender studies, black studies. Vždy se vezme nějaká menšina a zkoumá se Západ proti této menšině. Tyto kritické studie ovládly západní katedry. Například konzervativní britský filosof Roger Scruton říká, že vyšší vzdělání přestalo předávat vnitřní hodnoty západní civilizace studentům, a naopak se zaměřilo na dekonstrukci, na popření Západu a západních hodnot…Pokud vzdělávací systém produkuje lidi, kteří jsou v tomto myšlenkovém schématu vychováni, jejich profesoři zastávají tyto názory, tak takový názor proniká do společnosti přirozeně. Prorostlo to do celé společnosti.”
Zdroj: KupreduDoMinulosti.cz, 2.díl rozhovoru

Robert Kotzian: Marxisté se zdiskreditovali krutostí. Strategie neomarxistů je proto odlišná, na první pohled líbivá a tolerantní.

Robert Kotzian je český politik, právník, podnikatel a programátor-analytik: “Komunisté, tedy klasičtí marxisté, si podřizovali člověka krutostí a všudypřítomným strachem, rudým terorem. Tím se historicky zdiskreditovali. Strategie kulturních marxistů je proto odlišná. Jejich pohnutky jsou na první pohled přitažlivé, líbivé, mají nevinou, zdánlivě tolerantní a svobodomilnou tvář. Hovoří o čisté přírodě, lidských právech, toleranci napříč všemi menšinami, etniky a národy a podobně. Staří, old-fashioned, komunisté hovořili o beztřídní společnosti. Kulturní marxisté proměnili slovník i strategii. Zneužívají dobroty a naivity řady lidí…Psal-li jsem o samohybnosti kulturního marxismu, myslel jsem tím to, že k jeho šíření není třeba konstruovat nějaké konspirativní teorie. Cílem neomarxistů je rozklad přediva západní společnosti, její chaotizace. K tomu není potřeba organizovaná struktura řízená z jednoho či více center. Plně postačuje rozkladná ideologie přitahující fanatické aktivisty a jde to samohybně, technokraticky řečeno, distribuovaně.”
Zdroj: Parlamentnilisty.cz

Benjamin Kuras: Rozdíl mezi neomarxisty a marxisty

Benjamin Kuras, spisovatel, novinář a bývalý pracovník české redakce BBC: “Neomarxismus má s klasickým marxismem společné vnímání světa jako konfliktu skupin perzekvujících a perzekvovaných, a utopickou vizi světa budoucího, v němž zavládne sociální spravedlnost díky vítězství správnosti nad nesprávností. Liší se tím, že revoluční úlohu proletariátu (zbohatlého a tudíž neexistujícího) nahradil různými skupinami vnímanými jako perzekvované, a strategii násilné revoluce a svržení vládnoucích institucí nahradil infiltrací těchto institucí zradikalizovanými intelektuály trpícími pocitem viny z pomyslného podílu na oné perzekuci. Společnou mají oba vášeň pro umlčování nesprávných informací. Oba nenávidí západní civilizaci jako hlavního perzekutora zbytku světa. A k jejímu zničení jsou ochotni se spojit s kýmkoli, kdo ji taky nenávidí.”
Zdroj: ParlamentniListy.cz nebo rozhovor v XTV

Jordan Peterson: „Postmoderní neomarxisté“ jsou tak posedlí bojem proti skutečnému i fiktivnímu útlaku, že se sami stávají utlačovateli

Jordan Peterson, kanadský klinický psycholog, kulturní kritik a profesor psychologie na Torontské univerzitě: “Ve zkratce: dějiny ekonomickou teorii marxismu odsoudily k neúspěchu, a proto novodobí marxisté infiltrovali vzdělávací systém s cílem rozložit západní hodnoty svými ideály jako jsou například práva sexuálních menšin. „Postmoderní neomarxisté“ jsou podle Petersona tak posedlí myšlenkou rovnosti a bojem proti skutečnému i fiktivnímu útlaku, že se sami stávají utlačovateli. Ve své zaslepené snaze zlepšit společnost ničí přirozenou hierarchii a západní civilizaci přivedou k zániku…Podle Petersona je však krize moderního muže způsobená právě snahami „kulturních marxistů“ zbořit staré pořádky. „Lidé, kteří se domnívají, že naše kultura je opresivním patriarchátem, si odmítají přiznat, že by současná hierarchie mohla být založená na schopnostech,“ hájí myšlenku, že muži jsou k vedoucímu postavení biologicky lépe vybaveni.
Zdroj: iDNES.CZ

Pavel Fendek: Evropa ve smrtelném sevření multikulturalismu a islámu

Pavel Fendek, analytik slovenského Inštitútu národnej politiky, autor knihy Soumrak evropské civilizace a Evropa ve smrtelném sevření multikulturalismu a islámu: “Neomarxisty jsou všichni, kdo se hlásí k ideám kulturního marxismu Frankfurtské školy a rasistické ideologie multikulturalismu. Základní postulát zastávaný Frankfurtskou školou staví na premise, že pozitivní postoje Evropanů vůči vlastní církvi, rodině, komunitě, národu a rase znamená negativní postoj vůči lidem jiných náboženství, společností, národů a ras. Pokud v této ideologické konstrukci dosadíme místo Evropanů příslušníky jiných ras a kultur, tak tato premisa samozřejmě neplatí. Právě tím je dokázána nevědeckost a účelovost této ideologie: pro Evropany platí, pro ne-Evropany neplatí.”
Zdroj: Parlamentnilisty.cz a Svobodny-svet.cz, koupit knihu zde.

Jiří Fuchs: Neomarxismus: Útok na rodinu, jádro společnosti

Jiří Fuchs, filozof, šéfredaktor Distance, lektor Academia Bohemica, spolupracovník Občanského institutu, autor sedmisvazkové řady FILOSOFIE: “Bruselská politika je evidentně určována neomarxistickou ideologií, která od šedesátých let ovládla celý Západ a která se projevuje v různých formách a variantách, jakými jsou multikulturalismus, genderový feminismus, nadprodukce lidských práv, juvenilní justice či politická korektnost…Vnucování pseudomorálky neomezenou politickou mocí pro nelidské ideologické cíle je patrné i v prosazování revolučních vymožeností radikálních feministek. Ty mají na starosti destrukci západních hodnot zevnitř. Čím jsou přistěhovalci pro multikulturalisty, tím jsou sexuální menšiny pro genderovou ideologii radikálních feministek. Za jejich pokryteckou rétorikou o nápravě křivd na homosexuálech se skrývá útok na jádro společnosti – na rodinu. V ní se především udržovaly a předávaly tradiční hodnoty a vzorce chování. Bylo nutné ji tedy zrelativizovat a odhalit ji jako zdroj fašismu.”
Zdroj: Distance.cz a také zde nebo článek na Parlamentnilisty.cz, knihy Jiřího Fuchse ke koupi zde.

PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc.: Radikálně levicová pokrokářská ideologie má jeden staronový levičácký cíl – vytvořit nového člověka a novou společnost

PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc., ekonom, v letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, od ledna 2009 člen Národní ekonomické rady vlády (NERV): “Ideologie, která v posledních desetiletích ovládla mainstreamové politické myšlení na Západě, je radikálně levicově pokrokářská a jejím cílem je nejen západní společnost, ale celé lidstvo zásadně změnit a učinit „šťastným“ podle svých představ. Má jeden staronový levičácký cíl – vytvořit nového člověka a novou společnost a odstranit všechny překážky, které tomu brání. Těmi jsou především tradiční společenské struktury – národní stát a národ, rodina, náboženství a dokonce i tak základní stavební kámen lidské společnosti jako je pohlavní identita. Útok na tyto struktury a snaha o jejich rozrušení a maximální oslabení probíhá již dlouhá léta maskován vznešeně znějícím bojem za ad absurdum extendovaná a zmutovaná lidská práva, evropskou integraci, globální vládu, boj proti klimatickým změnám, všeobecné šíření „dobra“ atd.”
Zdroj: Echo24.cz

Profesor Ivo Budil: Neomarxismus útočí na národní paměť, aby z nás udělal pouhou populaci

Prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc., český antropolog, vysokoškolský pedagog, spisovatel, zakladatel Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni:  “Člověk je tvorem imitujícím. Většinu kulturních hodnot, vzorů a postojů si osvojujeme prostřednictvím nápodoby druhých, které vnímáme jako pozitivní autority… Krize nastává tehdy, když se plynulý řetězec historické imitace přeruší. Vynikající státníci, myslitelé či bojovníci uplynulých staletí jsou buď zapomenuti, nebo se stávají pod vlivem nových módních ideologií předmětem posměchu či animozity. Neomarxismus útočí na národní paměť, protože národ bez zdravého vztahu k minulosti je pouhou populací neschopnou vytvářet instituce zaštiťující jeho sílu a svobodu. Další strategií soudobého progresivismu je odstranění nebo zpochybnění tradičních vzorů, jejichž sdílení vychovávalo v západní civilizaci sebevědomé, racionální a svobodné osobnosti. Nic podobného tvůrci neomarxistických utopií nepotřebují. Touží po pasivním davu manipulovaném iracionálními emocemi, jejichž šíření mimořádně usnadňuje moderní technologie.”
Zdroj: Parlamentnilisty.cz

Josef Provazník: Neomarxističtí aktivisté pojem lidské právo znásilnili a používají jej jako nástroj v boji proti státu i jeho institucím

Josef Provazník, konzervativní komentátor, textař a spisovatel, Autor satirické knihy Odhalujeme Putinovy lži: “Pokud je přítomnost otce u porodu lidské právo, co dál je ještě lidským právem? Třeba každodenní soulož? Neomarxističtí aktivisté pojem lidské právo znásilnili a používají jej jako nástroj v boji proti státu i jeho institucím. Mohou si dovolit ty nejlepší právníky, protože na to mají peníze od státu. Tedy od nás. A jako obvykle jim o žádné maminky, tatínky ani děti nejde. Jde jim jen o to si označkovat další teritorium své moci a vlivu.”
Zdroj: Facebook Josefa Provazníka

Profesor Jan Keller: Kniha Společnost věčného mládí: Takhle si to ti hippies opravdu nepředstavovali

Prof. PhDr. Jan Keller, CSc., sociolog, filozof, publicista, environmentalista. Recenze jeho nové knihy Společnost věčného mládí od sociologa Petra Hampla: “nejnovější kniha Jana Kellera, je zatím nejlepší, jakou napsal. Když se prokousáme spoustou složité sociologické teorie, je to kniha o zklamání bývalého stoupence radikální levice. To, co na konci 60. let vypadalo jako “osvobození”, z toho vyrostla jen drsnější forma podřízení jedince korporátním pravidlům a bezohlednější manipulace mediální propagandou. “Osvobození” od rodinných vztahů znamená, že jedinec je plně vlastněn korporací, které dává všechnu svou energii, a která ho může kdykoliv odkopnout. “Osvobození” od tradičního pohledu znamená, že jeho mysl ovládají reklamní agentury. “Osvobození” od trhu přineslo jen závislost na dotacích. Takhle si to ti hippies opravdu nepředstavovali.”
Zdroj: PetrHampl.com

PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc.: Tři pilíře pokrokářství: masová migrace, genderová ideologie a klimatický alarmismus

PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc., ekonom, v letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, od ledna 2009 člen Národní ekonomické rady vlády (NERV): “Tak jako starý marxismus-leninismus měl své pověstné tři součásti, moderní pokrokářství rovněž stojí na třech pilířích – je to masová migrace, genderová ideologie a klimatický alarmismus. Podpora masové migrace představuje zásadní útok na národní státy, které jsou překážkou progresivistického internacionalismu a globalismu, feminismus a podpora homosexuálních sňatků mají oslabit a rozložit rodinu, jako základní společenskou jednotku, a transgenderová ideologie má za cíl změnit základní lidskou identitu tak, jak na ní svět dosud stál…Vše, co narušuje, rozbíjí a rozkládá tradiční západní společnost a její instituce, je podporováno. Např. muslimská migrace a islám jsou podporovány, protože jsou tradiční západní původně křesťanské společnosti cizorodé, neintegrují se do ní a existencí paralelních společenských struktur jí rozbíjejí.”
Zdroj: Neviditelny pes, ve spolupráci se serverem LIDOVKY.CZ

Jaroslav Bašta: Kam ženou společnost neokonzervativci a neomarxismus?

Jaroslav Bašta, český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77: “Oba ideové směry vycházejí z jedné základní teze, kdysi zformulované Margaretou Thatcherovou: ‚Neexistuje nic takového jako společnost. Existují jednotliví muži a ženy a existují rodiny‘. Neokonzervativci ten výrok vzali za svůj celý. Usoudili, že národní státy se přežily, protože brzdí globalizaci. Myšlenkový směr označovaný hlavně novináři neomarxismem nenechal z druhé poloviny výroku M. Thatcherové kámen na kameni s odkazem na to, že jde o kulturní konstrukty. Žádní muži ani ženy ve skutečnosti neexistují, když už známe asi 72 různých pohlaví, a o rodině ze stejných důvodů také nemůže být řeč. Převzali však modifikovaný princip nesmiřitelného třídního boje, kde oním Marxovým proletariátem jsou menšiny (zvláště pak migranti) a buržoazii představuje původní evropské obyvatelstvo, které po zásluze pro svůj dědičný hřích kolonialismu, rasismu a nacionalismu zmizí brzo v propadlišti dějin.”
Zdroj: Parlamentnilisty.cz

Robert Troška: Středobodem této agresivní ideologie je rozbití rodiny, devalvaci morálky a relativizaci hodnot

Robert Troška, autor knihy “Mračna nad Evropou“: “Zatímco obyvatelé zemí, které zažily komunistickou totalitu, a sem kromě V4 můžeme zařadit bývalou NDR i další východoevropské státy, dokážou vycítit manipulaci a plíživou totalitu menšin, v západní Evropě je situace kritická. Od sedmdesátých let, kdy se tzv. nová levice chopila na Západě moci, nejprve na univerzitách, následně v médiích, nyní i v politice, začala zprvu skrytě ve jménu pokroku, postupně již otevřeně prosazovat gender multikulturalistickou ideologii, jejíž důsledky jsou zde v Evropě naprosto katastrofální. Pod pláštíkem líbivé tolerance a lásky probíhá nemilosrdná indoktrinace v médiích a na školách, zvláště humanitního zaměření. Středobodem této agresivní ideologie je násilná přeměna lidských vztahů spočívající v rozbití rodiny, devalvaci morálky a relativizaci hodnot. Proto protežování nejrůznějších menšin, zvláště LGBT, islámské komunity, zavádění nejrůznějších pohlaví nebo právo na adopci dětí homosexuálními páry. Patří sem i povinné kvóty pro ženy, opovrhování vlastním národem, zpřetrhání veškerých tradic vycházejících z křesťanských hodnot. Podobně jako Marx chtějí vybudovat novou, podle jejich měřítek spravedlivější společnost, proto termín neomarxisté.”
Zdroj: Parlamentnilisty.cz, koupit knihu zde.

Patrick J. Buchanan: Kritická teorie: Západní společnost jako nositel rasismu, fašismu a nacismu

Patrick J. Buchanan, americký konzervativní spisovatel, politik, publicista a televizní komentátor: V rámci kritické teorie se neustále opakuje, že západní společnosti jsou v dějinách největšími nositeli rasismu, sexismu, nativismu, xenofobie, homofobie, antisemitismu, fašismu a nacismu. V rámci kritické teorie se tvrdí, že zločiny Západu vycházejí z charakteru Západu, jak ho utvářelo křesťanství. Kritická teorie v konečném důsledku vyvolává „kulturní pesimismus“, pocit odcizení, beznaděje a zoufalství, za něhož lidé, přestože žijí v blahobytu a svobodě, pohlížejí na svou společnost a vlast jako na utlačující a nehodnou loajality a lásky. Noví marxisté pokládají kulturní pesimismus za nutný předpoklad revoluční změny.
Zdroj: Patrick J. Buchanan, autor knihy Smrt Západu, dále konkrétní příklady odmítání vlastní kultury v článku Gatestone Institute nebo v článku na Konzervativninoviny.cz

Profesor Jan Keller: Neomarxismus a neoliberalismus

Prof. PhDr. Jan Keller, CSc., sociolog, filozof, publicista, environmentalista: “Tato garance je u pravicových liberálů (neoliberalismus) přítomna v představě trhu, který funguje na principu božské prozřetelnosti. Nedokonalosti člověka včetně jeho egoismu nejsou zdravé společnosti na překážku. Skrze neviditelnou ruku trhu jsou zcela automaticky a naprosto spolehlivě transformovány v systémovou dokonalost. Trhu jsou přisouzeny ryze božské kvality: vše přesahuje, nezná hranic, je všemocný a vševědoucí… Levicové neomarxisty (neomarxismus) poznáme bezpečně podle toho, že jsou marxističtější než Marx, a že tak vytvářejí dokonalou karikaturu myslitele, na kterého se odvolávají. Podle jejich představ nepřipravilo člověka o jeho původní nevinnost zdaleka jen soukromé vlastnictví. O svobodu ho připravily rukou společnou a nerozdílnou všechny instituce, které si v rámci své civilizace vybudoval. Svoboda opět rozkvete teprve tehdy, jestliže odhalíme utlačivost těchto institucí a dosáhneme jejich definitivního zrušení.”
Zdroj: Novinky.cz

Martin Bejvl: Neomarxisté a neokonzervativci – dvě chapadla nové aristokracie

Martin Bejvl: “Nová aristokracie se dělí na dvě odnože, a to na neomarxisty a neokonzervativce. Neomarxistickou odnož tvoří v prvé řadě ředitelé státních úřadů a neomarxistická ideologie slouží ke zvyšování jejich moci a jejich rozpočtů. Neokonzervativní odnož tvoří hlavně korporátní manažeři a akcionáři. Neokonzervativní ideologie slouží ke zvyšování jejich moci a bohatství. Tyto dvě odnože žijí ve vzájemné symbióze. Symbióza spočívá v tom, že státní úřady vyprodukují regulace na likvidaci drobných a středních firem, takže korporace pak budou mít zaručený monopol ve výrobě a obchodu. Symbióza je nejlépe vidět v Poslanecké sněmovně, kde neomarxistická levice prosazuje regulace na likvidaci drobných a středních firem, zatímco neokonzervativní pravice prosazuje investiční pobídky pro korporace a nikoliv úlevy pro drobné a střední firmy. Dá se říci, že neomarxisté a neokonzervativci jsou něco jako dvě paže téhož ďábla.”
Zdroj: Parlamentnilisty.cz nebo článek na Svobodny-svet.cz

Benjamin Kuras: Pomalá sebevražda západní civilizace (1)

Benjamin Kuras, spisovatel, novinář a bývalý pracovník české redakce BBC: “Těchto zbraní už několik desetiletí používá marxismem odchovaná západní politická a intelektuální elita, včetně částí duchovenstva, k oslabení a zmalátnění společnosti, usnadňujícímu její ovládání. Činí tak z nenávisti k západním tradicím, demokracii, kapitalismu a osobní svobodě, kterou jí vštípily tři generace neomarxistických filozofů s filosofíí dekonstrukce, …Její směsicí náboženských vyznání se staly – ve výčtu anglické novinářky Melanie Phillips – „antikapitalismus, antimperialismus, utilitarismus, feminismus, genderismus, multikulturalismus a environmentalismus“. Jejich společným cílem je svrhnout zavedený řád Západu „ideologií překrucující fakta a potlačující rozum a nezávislé myšlení – a tudíž i svobodu, protože rozum a svoboda jsou nerozluční spojenci“.
Zdroj: Neviditelny pes, dále článek na Parlamentnilisty.cz

Pavel Fendek: Kde najdeme zastoupení neomarxistů v politice?

Pavel Fendek, analytik slovenského Inštitútu národnej politiky, autor knihy Soumrak evropské civilizace a Evropa ve smrtelném sevření multikulturalismu a islámu: “Ve starých zemích EU patří k této extrémně „socialistické neoliberalní levico-pravici“ prakticky všechny hlavní politické strany, zejména socialisté, zelení a křesťanští demokraté. Tyto strany začaly hájit pouze zájmy neevropských imigrantů a uměle vytvořených nestandardních menšin, jako jsou LGBT, protože to bylo ve výsostném zájmu finanční oligarchie — globalistů. Neomarxistou (kulturním marxistou a kulturním komunistou) je tedy každý, kdo se jakýmkoliv způsobem hlásí k ideám kulturního marxismu. Může jím být například Rockefeller, Rotschild, Georg Sörös, Angela Merkel, François Holland, papež, Jiří Dienstbier ml. i hloupý Honza bez rozdílu. Georg Orwell řekl: „Některé ideje jsou natolik idiotské, že jim může uvěřit jen intelektuál“. Neomarxistická ideologická konstrukce je natolik idiotská, že ji mohli na počátku uvěřit opravdu jen intelektuálové, vlastně oni byli centrem nového, neomarxistického proletariátu.
Zdroj: Svobodny-svet.cz

Profesor Ivo Budil: Levicový utopismus, který byl náplní minulého totalitního systému, zmutoval do nových radikálních a sofistikovaných forem

Profesor Ivo Budil, český antropolog, vysokoškolský pedagog a spisovatel, zakladatel a emeritní děkan Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni: “Jádro stoupenců zmíněného hnutí (Trikolora) tvoří příslušníci střední generace, kteří dobře pamatují dobu komunismu, a zároveň prožili plnohodnotný život v polistopadovém režimu. Spojuje je mimo jiné tušení, že levicový utopismus, který byl náplní minulého totalitního systému, zmutoval do nových radikálních a sofistikovaných forem a vrátil se z Východu zpět „domů“, do západních intelektuálních, akademických a mediálních kruhů, z nichž kdysi v 19. století vzešel. Vůči inovované podobě „pokušení totalitarismu“ jsou bezbranní především ti, kteří postrádají přímou zkušenost s komunistickou či jinou totalitní ideologií, to znamená obyvatelé západní Evropy a Severní Ameriky a mladí lidé vyrostlí po roce 1989…Konzervatismus v tomto pojetí není „zpátečnický“, ale naopak silně reformní. Je založen na víře, že rehabilitace zdravého rozumu, svobody, demokracie a patriotismu představuje účinnou cestu k překonání stagnace západní civilizace.”
Zdroj: Parlamentnilisty.cz

Roman Pražák: Frankfurtská škola (a její historický vývoj)

Roman Pražák, bloger: “Komunisté a marxisté byli naprosto přesvědčeni, že v případě (1.světové) války dělníci spíše povstanou a vzbouří se proti svým vládcům, než aby bojovali proti dělníkům sousedních národů. Nic z toho se však neuskutečnilo. Jak to, že se Marx tak mýlil? Dva Marxovi žáci-Lukács a Gramsci našli své vysvětlení. Kapitalismus dělníky nezbídačil. Jejich osud se ve skutečnosti zlepšil a revolučně nepovstali proto, že jejich duše byly po dva tisíce let syceny křesťanstvím, které je oslepilo v jejich opravdových třídních zájmech. Dokud křesťanství a západní kultura nebudou vykořeněny z duše západního člověka, marxismus se nemůže zakořenit a dělníci budou revoluci zrazovat.”
Zdroj: Blog na iDnes.cz

Michal Semín: Útok na pilíře řádu lidské společnosti: Náboženství, rodina a stát

Michal Semín, český novinář, překladatel, spisovatel, bývalý ředitel Občanského institutu a současný ředitel Institutu svatého Josefa, předsedou Akce D.O.S.T.: “Podíváme-li se na první roky leninského bolševismu v Rusku, co vidíme? Frontální, systematický útok na pilíře řádu v lidské společnosti – náboženství, rodinu a stát. Neomarxisti míří s malými taktickými odchylkami do stejných terčů. Na místo Boha kult humanity, místo přirozené rodiny genderově dezorientovanou domácnost a místo jazykem, tradicemi i hranicemi vymezeného státu kosmopolitní, odnárodněný internacionalismus. Když se ptáme, kdo vlastně zvítězil ve studené válce Západu se Sovětským svazem, musíme hořce komentovat, že právě vámi zmíněný neomarxismus.”
Zdroj: ParlametniListy.cz

Benjamin Kuras: Neomarxismus a kulturní válka

Benjamin Kuras, spisovatel, novinář a bývalý pracovník české redakce BBC: „Chcete-li národ zničit, odeberte mu historickou paměť,“ říká Solženicyn. Ztrátu historické paměti můžeme dnes sledovat na každém kroku v každé západní zemi. Není to ztráta pasivní a náhodná, z pouhé neznalosti a lenosti, nýbrž ztráta záměrná, řízená, pilná, pracovitá a agresivní…Pár měsíců předtím vyšly nejnovější masivní (800 stran) francouzské dějiny Histoire mondiale de la France. Tedy francouzské dějiny jaksi „světové“. Sepsané několika tucty univerzitních profesorů a vydané prestižním nakladatelstvím Seuil. Jasně, řekli bychom si, francouzská kultura je světová a Francie ji předala hezkému kusu světa. Všichni ji přece známe: Rabelais, Racine, Corneille, Montaigne, Pascal, Molière, Voltaire, Hugo, Baudelaire… (a pokračujte si dál). Nebo že by Poussin, Delacroix, Manet, Monet…? Gounaud, Rameaux, Bizet, Debussy…? Katedrály Chȃrtres, Reims, Orléans, Nôtre Dame…? Jenže ouha: nic z toho (a všeho ostatního, nač si vzpomenete) tu nenajdete. Ta její „světovost“ spočívá v tom, co si od světa vzala…Vše, co je na Francii dobré, přišlo s imigrací. Jejím vlastním příspěvkem světu je jen dobyvatelství, křižáctví, imperialismus. A proč vlastně toto dílo vychází? „Jako vzpoura proti ideologické ofenzivě reakčního oslavování národní identity,“ sdělují autoři.”
Zdroj: Blog na Aktualne.cz

Robert Troška: Jak neomarxisté mění výklad dějin

Robert Troška, autor knihy “Mračna nad Evropou“: Neomarxisté vědí, že pokud chtějí rozbořit základy jakékoliv společnosti, musí buď vymazat historii, což v dnešní době nelze, anebo změnit její interpretaci. Podíváme-li se na hodnocení dějinných událostí z pohledu „moderních“ (tj. těch správně kritických historiků), setkáváme se s odmítáním některých historických událostí nebo snižováním jejich významu. Křesťanské kořeny naší evropské kultury jsou relativizovány, úspěch v obraně svobody (tehdy spíše křesťanské víry) vůči cizím nájezdníkům (ať již muslimským nebo mongolským) jsou podrobeny nejtvrdší kritice. Za základní objektivní zdroj jsou často udáváni autoři protistrany (samotných nájezdníků), kteří psali jen to, co jim určil jejich vládce/despota. Jedná se o podobný moment, jako kdybychom hodnotili sovětské gulagy, kde zahynuli milióny nevinných lidí „objektivním hodnocením“ komunistických historiků nebo bitvu o Velkou Británii z pohledu nacistických historiků.
Zdroj: Parlamentnilisty.cz

PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc.: Moderní progresivisté šli ještě dále než staří klasici marxismu-leninismu

PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc., ekonom, v letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, od ledna 2009 člen Národní ekonomické rady vlády (NERV): “Moderní progresivisté šli ještě dále než staří klasici marxismu-leninismu. Neomezili svou aktivitu pouze na boj proti soukromému vlastnictví a kapitalismu a opustili marxistické uhranutí materiální (výrobní) základnou společnosti. Poučení vyvodili i z toho, že radikální revoluční metody prosazení pokrokářské ideologie ji dlouhodobě spíše zdiskreditovaly. Zaměřili se proto na snahu změnit samotné základy tradičního uspořádání lidské společnosti, jako jsou národ, rodina a dokonce samotná lidská identita jednotlivce. V optice zbožštěné rovnosti je považují za nositele věčného útlaku a diskriminace různě definovaných minorit, za prostředí v němž se reprodukují škodlivé stereotypy, čímž označují tradiční společenské role a fungování společnosti.
Zdroj: Neviditelný pes

Blogerka Slovanka: Neomarxisté podporují menšiny, migranty, islám, LGBT a klimaalarmismus

Slovanka: “Neomarxismus – na rozdíl od marxismu, prosazujícího diktaturu proletariátu – prosazuje diktaturu menšin. Tedy sluníčkář zpravidla podporuje nejen migraci, menšiny (sexuální i rasové) a islám, ale je také vyznavačem LGBT ideologie. Tedy, jak jsem se zmínila už dříve, najdete je jak na demonstracích na podporu přijímání muslimských migrantů, tak i na průvodech typu Prague Pride. Proto jsou sluníčkáři  velmi často i ti, kdo se sami hlásí právě k té LGBT.. komunitě a to i přesto, že jimi muslimové nejen hluboce pohrdají, ale na základě toho, co káže šaría, jsou právě příslušníci těchto menšin v islamizované zemi mezi prvními, na kom je vykonán rozsudek smrti. Stejně tak se k sluníčkářům velmi často řadí militantní feministky. Je otázka, co může feministky přitahovat na islámu, snad jen to, že v jejich případě jde často o ženy, které nejsou schopny o partnera byť jen zavadit, tudíž možná doufají, že si ho přivezou. Jak známo, Afričané rádi tělnaté ženy, které jsou v Africe známkou bohatství muže.
Zdroj: Blogerka Slovanka, Voxpopuliblog.cz

Adam Votruba: Neomarxistická filozofie se jeví jako nihilistická, bližší anarchismu než komunismu

Adam Votruba, historik, filosof a etnolog, vystudoval historii a filozofii na FF UK: “Neomarxistická filozofie se jeví jako nihilistická, bližší anarchismu než komunismu. Položme si však pro úplnost otázku, jestli je možné najít na neomarxismu něco pozitivního. Jeden moment tu je. Můžeme vnímat jako pozitivní aspekt důraz na práva menšin. Dokonce bychom mohli tvrdit, že se díky tomuto požadavku dosáhlo pozitivních změn. Je tu však zároveň i problém. Tento požadavek není v neomarxistické teorii cílem o sobě, ale má být prostředkem ke svržení systému. Skutečný či domnělý útlak menšin legitimizuje v očích neomarxistů jejich nenávist k stávajícímu společenskému systému. (Nejde ovšem o lásku k menšinám, tato láska bude podobně vrtkavá jako dřívější sympatie k dělníkům, které se obratem změnily v pohrdání.) S tím souvisí důraz nikoliv na rovnost, ale na pozitivní diskriminaci. Menšinová práva se ukázala být zužitkovatelná jako nástroj disciplinace a represe většinové společnosti, neboť obecně vždy platí „něčí právo = jiného povinnost“.
Zdroj: Casopisargument.cz

Herbert Marcuse: Kdo sehraje roli nového proletariátu, který svrhne západní kulturu?

Další významný představitel Frankfurtské školy, Herbert Marcuse odpověděl na otázku, kdo že sehraje roli proletariátu v nastávající kulturní revoluci, když dělnická třída selhala. Marcuseovými kandidáty byli radikální mládež, feministky, černošští bojovníci, homosexuálové, odcizení, asociálové, revolucionáři třetího světa, všechny rozhněvané hlasy pronásledovaných „obětí“ Západu. Toto byl nový proletariát, který měl svrhnout západní kulturu. Gramsci mezi „utlačované“, potenciální nové členy jeho revoluce, zahrnul všechny „skupiny, jež stojí v dějinách na okraji dění (…), nejen ekonomicky utlačované, ale také ženy, rasové menšiny a mnoho “zločinců”.
Zdroj: knihy Herberta Marcuse

Antonio Gramsci: Dlouhý pochod institucemi

Antonio Gramsci, Marxův žák a italský komunista, revidoval učení Marxe, když tvrdil, že marxisté musejí na Západě spíše nejprve změnit kulturu, protože poté jim moc spadne do klína jako zralé ovoce, než se chopit moci a zavést kulturní revoluci shora. Změna kultury však vyžaduje „dlouhý pochod institucemi“ – uměním, filmem, divadlem, školami, vysokými školami, semináři, novinami, časopisy a novým elektrickým médiem, rádiem. Jedna za druhou musí být dobyta, proměněna a zpolitizována v revoluční agenturu. Poté by měl být lid pozvolna vzděláván k tomu, aby revoluci pochopil a dokonce uvítal.
Zdroj: Sešity z vězení

Theodor W. Adorno: Tradiční rodina jako základ fašismu

Nejvlivnější knihou, kterou kdy Frankfurtská škola vydala, je The Authoritarian Personality (Autoritativní osobnost). V tomto oltářním obraze Frankfurtské školy nahrazuje kulturní determinismus ekonomický determinismus Karla Marxe. Je-li rodina hluboce křesťanská a kapitalistická a ovládaná otcem, dá se očekávat, že se z dětí stanou rasisté a fašisté. Když Adorno objevil pravý základ fašismu v patriarchálních rodinách, identifikoval nyní jeho přirozené prostředí – tradiční kulturu. Tyto ideje si levice zvnitřnila. V polovině šedesátých let 20. století byli konzervativci, kteří kritizovali revoluci v univerzitních campech a kteří proti ní vystupovali, běžně označováni za „fašisty“.
Zdroj: kniha The Authoritarian Personality

Herbert Marcuse: Represivní tolerance: „Netolerance k hnutím pravice a toleranci k hnutím na levici.“

V roce 1965 vyšla esej s názvem Represivní tolerance. Autorem byl neo-marxistický filozof Herbert Marcuse, nejvlivnější člen tzv. Frankfurtské školy a ideový lídr západní Nové levice. Tato esej byla ve své době velmi populární a čtená. Podle Marcuseho byl tehdejší systém represivní v tom směru, že byl nakloněn konzervativnímu, normálnímu myšlení a hodnotám. Východisko je podle něj takové, že je nutné systém vychýlit na opačnou stranu. A to prý „může vyžadovat zjevně nedemokratické prostředky.“ Zavedení nových pořádků by vyžadovalo: „netoleranci k hnutím pravice a toleranci k hnutím na levici.“ Plnohodnotná tolerance všech názorů může být zavedena až poté, co se neomarxistům podaří vytlačit všechny opačné názory a zničit všechna nacionální a konzervativní hnutí. Až budou mít všichni výhradně rovnostářské, multikulturní, genderové, antirasistické a neomarxistické názory, tak může být nastolena plnohodnotná liberální tolerance.
Zdroj: Svobodny-svet.cz

Martin Konvička: Hromadná adorace bláznů aneb neomarxismus jako poslední stadium levičáctví

Martin Konvička, český protiislámský politický aktivista, entomolog, docent působící na Jihočeské univerzitě: “Hromadná adorace bláznů (Grétka T.) a nemocných lidí (udavač Kartous) jen dokazuje, že neomarxismus je posledním stadiem levičáctví. Vznik moderního “levičáctví” lze datovat kamsi do konfliktů z dob reformace, a vždy v něm šlo o to, že nepraktičtí intelektuálové, nespokojení se svým místem ve společenské hierarchii, se snažili zlepšit si status zdánlivým, nebo i skutečným, bojem za práva utlačovaných – tedy těch s ještě nižším statutem, než měli sami. Ty vrstvy s nižším statutem se postupně měnily – heretici, mešťanstvo, rolníci, kvalifikovaní a nekvalifikovaní dělníci, lidé jiné barvy pleti… – a postupně dosáhly statusu a práv, s nímž byly spokojené, takže levičáci museli hledat jinde. Dnes už jim nezbývá, než “bojovat” za opravdové nešťastníky, jejichž “nižší status” je dán nikoli souhrou náhod, ale chorobou. Následovat musí kolaps, protože společnost vedená blázny se zhroutí.”
Zdroj: Facebook Martina Konvičky

PhDr.Petr Hampl, Ph.D.: Neomarxista nebo neobolševik?

PhDr.Petr Hampl, Ph.D., český sociolog, protiislámský a protiimigrační aktivista, autor knihy Prolomení hradeb, tajemník České společnosti pro civilizační studia a místopředseda Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže: “Zatímco ruští Bolševici byli omezenou skupinou, která vznikla spíše náhodně, v současnosti čelíme celé společenské vrstvě, která byla cíleně vypěstována pomocí grantů, regulací, špatné výchovy, potlačování maskulinity a totalitních ideologií. Byli vypěstováni k tomu, aby byli plně závislí na byrokratických aparátech. To se podařilo, a další děsivé charakteristiky nikdo neřešil. Je lhostejné, zda je nazýváme kavárnou, havlisty, neomarxisty, progresivity nebo extrémní levicí – pořád je to ta stejná skupina se stejnými psychickými vlastnostmi…Jednotícím prvkem myšlení jsou nenávist k civilizaci, pohrdání poctivými lidmi a neutuchající touha po dotacích. “
Zdroj: Web Petra Hampla

Neomarxismus – zlo s laskavým úsměvem (1. díl)

Michal Walter Kraft: “Na území státu jsou dováženi přistěhovalci, původní obyvatelé jsou nuceni je živit. Kdo nesouhlasí, je potrestán. Vrchnost nabádá původní obyvatele k mísení se s přistěhovalci. Kdo nesouhlasí, je potrestán. Zločiny přistěhovalců vůči původnímu obyvatelstvu (nejčastěji vůči ženám a dětem) jsou popírány, zároveň je původnímu obyvatelstvu připisován podíl viny na jejich spáchání. Kdo na tuto skutečnost upozorní, je potrestán. Hodnoty, činy a tradice předků původního obyvatelstva jsou zamlčovány, zpochybňovány, překrucovány, nebo vysmívány. Kdo s tímto projeví nesouhlas, je potrestán. Nesmyslné, groteskní, děsivé? Jistě. Nejedná se však o výňatek z nějakého katastrofického románu, ale o stručný popis reality, ve které již do velké míry žijeme.
Zdroj: ParlamentniListy.cz

Neomarxismus – zlo s laskavým úsměvem (2. díl)

Michal Walter Kraft: “Nacisté a bolševici samozřejmě chtěli člověka zcela ovládnout, aby sloužil jejich záměrům, avšak člověk měl pořád zůstat člověkem – i když strašlivě zmrzačeným. Něco takového však neomarxistům zdaleka nestačí – oni hodlají zajít mnohem dál. Jejich záměrem je vytvořit úplně nového tvora: nemuže, neženu, nečernocha, nebělocha, bez rodiny, bez národnosti, bez vlasti, bez víry, bez historie, bez tradic, bez budoucnosti, bez radosti, bez domova, bez lásky a… bez naděje. Jejich ideologie neguje vše, na čem vznikla prosperita západní civilizace. Jde o ideologii, která popírá samotnou biologickou podstatu člověka, jde o ideologii popírající lidství. Tito fanatici nenávidí Západ, nenávidí svobodu, nenávidí demokracii a udělají vše, aby je zničili.
Zdroj: ParlamentniListy.cz

České osobnosti o neomarxismu

České osobnosti o neomarxismu: “Tak se mi tak zdá, že tenhle článek není ničím jiným než pokusem o relativizaci skutečnosti, že neomarxismus skutečně existuje. Text se pokouší tenhle fakt změkčit, zesměšnit lidi, kteří o faktu mluví, a naznačuje, že ‚neomaxismus je vlastně těžce v pohodě‘, kdo o něm mluví, vůbec neví, o čem mluví, a kdo neomarxistům nadává do neomarxistů, je vlastně hlupák (protože ti jsou přeci těžce v pohodě). Ne, vážení, není to ani v pohodě, ani to není neznalost pojmosloví. Je to jedno z největších rizik pro Evropu za posledních možná 40 let,“ poznamenala Šichtařová. „Soudruzi z iDnes.cz se pokusili osvětlit, že neomarxismus je vlastně cool a velká pohoda,“ poznamenal pak k textu také hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Jak server uvádí, pokusil se zjistit, jak se z filozofického pojmu stala jedna z nejpoužívanějších nadávek na českém internetu. Všímá si například slov kardinála Dominika Duky ohledně uvedení skandální hry, v níž Ježíš znásilňuje muslimku. Hovoří o neomarxistické sebrance.
Zdroj: Parlamentnilisty.cz

Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě

Jan Cholínský, autor je historik:
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (I)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (II)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (III)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (IV)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (V)
Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě (VI)


Dej vědět známým