Autor: Jordan Peterson, kanadský klinický psycholog, kulturní kritik a profesor psychologie na Torontské univerzitě.
Následující text je přepisem první ze sedmi přednášek Jordana Petersona na youtubovém kanále Epoch Times CZ/SK. Odkazy na další díly s českými titulky naleznete pod textem níže.
Jordan Peterson: „Myslím, že současné situaci nemůžeme plně porozumět bez toho, abychom vzali v úvahu roli, kterou v tom hraje postmoderna, protože tento směr je teď v mnoha ohledech, zejména politickém, je novou kůží, kterou si starý marxismus navlékl. Takže byste mohli říct, že tu máme postmoderní filozofii, o které si ještě trochu řekneme, který přišla do módy v 70.letech, potom, co byl klasický marxismus, zvláště v ekonomickém ohledu, úplně zdiskreditován a jenom naprostý zvrhlík by ho mohl dál veřejně podporovat.
Dokonce i francouzští intelektuálové si museli koncem 60.let přiznat, že komunismus je slepá ulička. A pak se stalo to, že udělali takový kouzelnický trik a vytvořili si novou image pod pláštíkem postmoderny a odtud právě pochází politika identit. Ta se potom rozšířila jako požár z Francie fo USA přes Yeleovu univerzitu a její katedru angličtiny a potom všude možně. A co se pak stalo: existovala taková myšlenka, kterou razili marxisté, že přírodní nebo ekonomické podmínky jsou vlastně boj, a to boj mezi proletariátem, třídou pracujících, a buržoazií, a že ekonomické systémy jsou odsouzeny k tomu, aby nadále zotročovaly lidi a nechávaly je napospas bídě a útlaku, dokud nepřijde radikální ekonomická transformace založená na rovnostářské politice.
A to se potom zavádělo do praxe na mnoha místech, jak určitě víte po celé 20.století s naprosto vražednými výsledky. Byla to nejdestruktivnější ekonomická politická doktrína, kterou kdy lidí vynalezli a to včetně nacionálního socialismu, protože na naprostá spoušť, kterou komunistické systémy napáchaly, dalece převyšuje škody, které nadělal Hitler. Hitler ale neměl tolik času, aby to rozehrál až s takovou efektivitou, ale byl to katastrofální systém a je docela zajímavé, že celý rozměr té katastrofy se studenti v našem současném vzdělávacím systému vlastně pořádně neučí, což mi vždy přišlo velmi podezřelé. Například studenti, které učím, často nevědí vůbec nic o tom, co se stalo v Sovětském svazu pod Stalinovou vládou, nebo řekněme za Stalina a Lenina mezi lety 1919 a 1959. Nemají ani potuchy o tom, že desítky milionů lidí byly zabity a ještě víc jich bylo mučeno a týráno jen tímto konkrétním režimem, nemluvě o Maovi.
Takže, pak došlo k tomu, že koncem 60.let bylo těch důkazů o tom, že komunismus katastroficky selhal, tak strašně moc, že dokonce i francouzští intelektuálové, a ještě se k nim vrátíme, protože Francouzi mají velmi dlouhou a silnou intelektuální tradici, a tak intelektuálové tam mají velký vliv, dokonce i intelektuálové jako Jean-Paul Sartre, slavný filozof, museli koncem 60.let přiznat, že ten stalinistický, komunistický, maoistický experiment a všechny jeho obměny – nejen ti konkrétní diktátoři, ale všechny jeho obměny, byla naprostou katastrofou.
A pak se stalo to, že na scénu vystoupili postmodernisté a všichni to byli marxisté, ale nemohli už dál být marxisty, protože koncem těch 60.let jste nemohl být marxistou a zároveň tvrdit, že jste ještě člověk, a tak potom udělali ten trik, a namísto aby postavili proletariát, pracující třídu, proti buržoazii, postavili utlačované proti utlačovatelům a to jim otevřelo cestu, aby identifikovali libovolné množství skupin jako utlačované a utlačovatele a pokračovali v tom samém narativu pod jiným názvem.
Už to nebylo jenom o ekonomice, už to bylo o moci, a pro postmodernistu všechno souvisí s mocí. Právě proto jsou tak nebezpeční. Protože když se bavíte s někým, kdo věří jenom v moc, půjde mu jen o to, aby nahromadil veškerou moc pro sebe, protože nic jiného přeci není, není žádná logika, vyšetřování, vyjednávání, neexistuje dialog, není žádná diskuse, společné hodnoty, konsenzus. Je jenom moc, a tak od 70.let pod rouškou postmoderny vidíme radikální nárůst politiky identit napříč univerzitami.
Ovládla všechny humanitní obory, a podle mě už jsou mrtvé, stejně jako velká část společenských věd. Z veřejných fondů teď podporujeme extrémně radikální, postmodernistické levičáky, kteří jsou pevně odhodláni zničit základní podstatu západní civilizace. A není to žádná paranoidní domněnka. Oni to veřejně přiznávají. Přišel jsem na to, a samozřejmě nejen já, že hlavní postavou v celém tom dramatu je francouzský filozof jménem Jacques Derrida, který podle mě nejjasněji formuloval tuhle proti západní filozofii, kterou radikální levice tak svědomitě následuje.
Nebezpečí téhle filozofie nelze podceňovat a také to, do jaké míry už se infiltrovala do naší kultury, už nemůžeme podceňovat. Tím myslím lidi, kteří zastávají tuto doktrínu, tuhle radikální postmoderní komunistickou doktrínu, která považuje rasovou identitu, nebo sexuální nebo genderovou identitu, nebo jakoukoliv skupinovou identitu, za nejdůležitější. Ovládají většinu nižších a středních byrokratických struktur a mnohé vlády, ale dokonce i ve Spojených státech, kde, jak víte, se spousta vládních institucích obrátila zpět na stranu republikánů, se ti postmodernisté infiltrovali do byrokratických organizací od střední do vyšší úrovně a přesně k tomu jsou trénováni svými aktivistickými profesory na univerzitách. A jestli chcete důkaz, můžete se podívat třeba na webové stránky skupin zabývajících se ženskými studii, protože ony jsou jedněmi z hlavních pachatelů. A podívejte se, co říkají.“
Další díly přednášky Jordana Petersona na téma postmodernismu, neomarxismu a rozvracení hodnot Západu:
- Jordan Peterson vysvětluje, že kolektivismus je tyranie pod záminkou dobročinnosti (2.část ze 7)
- Jordan Peterson o šílenství politiky sociální spravedlnosti (3.část ze 7)
- Jordan Peterson o podvracení hodnot Západu (4. část ze 7)
- Jordan Peterson o toleranci, standardech a zodpovědnosti (5. část ze 7)
- Jordan Peterson o tom, proč se musíme postavit radikální levici (6. část ze 7)
- Jordan Peterson o postmoderně (7. část ze 7)
Další články Jordana Petersona: